VYPRAVOVÁNÍ
O Kněžně a šaškovi
Kněžna Agáta měla všechno. Měla peníze,služebnictvo a nejkrásnější oděvy,ale nebyla šťastná.Vždycky toužila po opravdové lásce,jelikož v mládí se musela provdat za člověka,kterého doopravdy nemilovala.Její rodiče se rozhodli,že se Agáta musí provdat za knížete Rudolfa,aby měli lepší postavení ve společnosti.Nemysleli na svojí dceru a na její city,mysleli jen na sebe a Agáta jim nemůže odpustit.Její manžel Rudolf s ní špatně zacházel.Sice ji kupoval vše potřebné,ale zakazoval jí opouštět hrad.Věděl,že ho Agáta nemiluje a bál se,že plánuje utéct.Agáta svůj život neměla ráda.Nebavilo ji zkoušení nových oděvů,hraní na klavír a čtení.Nebavily ji ani hostiny,které kníže pořádal.Jednou se Agáta rozhodla Rudolfa přemluvit,aby ji pustil na trh.„Agáto,říkal jsem ti už stokrát,že ti zakazuji opouštět hrad!“ vykřikl rozzuřený Rudolf. „Ale Rudolfe, jenom jednou! Nic se nestane, jen si chci vybrat látku“, prosila Agáta. Rudolf dlouho váhal, ale svolil.„Gréto,Gréto,jedeme na trh!“ volala služku veselá Agáta. Jakmile bylo vše připravené, vydaly se Agáta a Gréta na dlouhou cestu, ale Agátu to neunavilo, protože se neskutečně těšila na trh. Vystoupila z kočáru a podívala se kolem. Prohlížela si stánky,tančící lidi a zastavila se u stánku s látkou. Nemohla odvrátit zrak,prodávalo se tam tolik krásné a drahé látky, že si nemohla vybrat.Když už se chystala zaplatit za vybranou látku, uslyšela výkřik.Otočila se a před očima viděla šaška, který povalil žebráka držícího její měšec se zlaťáky.Žebrák totiž nenápadně strhl měšec z jejího pásku.Chtěla se šaškovi odvděčit, a tak mu na papírek nenápadně napsala, že má přijít do taverny za stánkem.Když tam šašek přišel, Agáta už na něj čekala. „Chtěla bych vám poděkovat za to, co jste pro mě udělal. Objednejte si, co si přejete.“ Šašek si objednal jen polévku, to Agátu překvapilo.
„Řekněte mi něco o sobě.“
„Proč?“
„Proč ne?“ zeptala se Agáta.
„Jmenuji se Všemil.“
„Těší mě, já se jmenuji Agáta.“
„Já vím, kdo jste.“
„Jak to víte?“
„Jste kněžna, zná vás celé město.“
„Pravda.“
Anna Mirzoyan, V5. A
6