Co tomu říkáte...
... PANÍ UČITELKO BAAROVÁ
2
Jaká jste byla na střední škole? Čím jste jako malá chtěla být?
Jako malá nevím, ale na střední škole jsem chtěla být právničkou. Bohužel jsem se ale na právnickou školu v tehdejší době nemohla dostat. Na střední škole jsem nebyla vzornou studentkou, nejhorší byl třetí ročník, to jsem dokonce měla na vysvědčení i trojky.
Proč jste si vybrala zrovna češtinu a dějepis?
Měla jsem jen málo jedniček, a to pouze z češtiny a dějepisu.
Baví Vás učit, nelitujete svého rozhodnutí?
Litovala jsem ho několikrát, chtěla jsem dělat něco jiného, ale nakonec jsem zjistila, že nic jiného neumím, takže učím. Nemyslím si, že je to úplně to nejlepší, co jsem v životě chtěla dělat, ale když už to dělám, tak se snažím, aby mé učení mělo alespoň nějaký smysl.
Jak dlouho byste ještě ráda učila?
Budu učit ještě, pokud mi to zdraví dovolí, nějaký rok, ale rozhodně nechci učit déle než 4 roky. Původně jsem měla odcházet dříve, ale rozhodla jsem se po domluvě s vedením školy, že bych měla ještě zůstat a že bych si měla vzít ještě jednu třídu jako třídní.
Co vidíte na Shakespearovi?
Největší autor všech dob, nemá konkurenci. Přestože ta díla jsou stará, jsou úžasná i dnes a mají každému co říct.
Jakého autora považujete za nejlepšího?
Z českých autorů bych na první místo umístila Bohumila Hrabala, nejvíce se mi líbí jeho povídky. Z básníků už zmiňovaného Jana Skácela, jehož básně mi velmi pomáhají, přestože jsou smutné. Já jsem vlastně v jádru stále pesimisticky naladěná, i když to tak nevypadá. Ze světových autorů nemám vyloženě oblíbeného, ale zaujal mě John Irving, nejvíce kniha Pravidla moštárny.
Loupete banán od špičky, nebo od stopky? Myslíte, že to má nějaký hlubší smysl?
Nemyslím, že by to mělo nějaký hlubší smysl. Banán loupu od špičky a špičku odřezávám, protože ta se musí odříznout, odtrhnout nebo odkousnout a vyplivnout.
Co byste vzkázala studentům?
Všichni máte do budoucího života dobře našlápnuto, váš potenciál je velký, ale bohužel ho dost z vás využívá málo. Myslím, že studenti pracují a studují méně, než by mohli, ale asi jim to stačí.
A celému světu?
Světu bych přála, aby dnů bez válek bylo mnohem více než pouze jeden za rok a aby jich bylo jednou 365. Každý by se měl chovat podle toho tak, jak chce, aby se k němu chovali jiní. To, myslím, řekl Kant.
Zdroj: časopis Čas (Kryštof Zindr)