Gymplátek 5. Číslo - Page 7

Psychická zátěž

,,Ačkoliv jsem v ADRA už přes rok, stále mě udivuje, že spousta důchodců je třeba z úplně jiného konce republiky, protože nikde není místo. A to je skok, když celý život někde žijete a pak ho máte dožít někde úplně jinde a rodina za vámi nemůže jezdit každý týden, takže i tady často dobrovolníci pomáhají. No a pak jsou bohužel i ty smutnější případy, kdy se na staršího člověka rodina vykašle, tak jako třeba na tu moji babičku. Má dva syny, kteří ji raději zaplatili domov důchodců, než aby se o ni starali. Někdy je ta práce nátlak na psychiku, ale nechtěla bych toho nechat, jsem vděčná, že Maruška je v mém životě, je to moje druhá rodina. Posledněbjsme listovaly albem, a měla slzy v očích, když mi Maruška vyprávěla, protože si řeknete, že to snad ani není možné, že ty osudy lidí přece nemůžou být tak šílené. Taky jsem nějak ze srandy plácla, co by si přála, a ona se zarazila, oči se jí zalily slzami a řekla mi, že chce domů. A já si v tu chvíli řekla, že všechny ty materiální zbytečnosti, které máme u sebe a které “potřebujeme”, jako je například Iphone a nový notebook, že to vše jsou vlastně jen věci a všichni zapomínají na to, co mají. Mají domov. A to je to nejcennější, co můžeme mít. A tím pádem jsem hrozně bohatý člověk. ‘‘

Vycházky? Lék na smutek

K veselejšímu tématu se stáčíme, když Kája vypráví o tom, jak jela poprvé s Maruškou ven. ,,,To byla legrace, když jsme poprvé vyjely ven na procházku a půl hodiny jsme se nemohly dostat přes práh. Já jsem si říkala, sakra, vždyť to musí fungovat jako kočár, to nějak zvládneme. No jenže nefungovalo,‘‘ směje se maturantka. ,,Taky mají v těch domovech různé společné akce, například vánoční večírky a tak.‘‘ Teď však Karolínu čeká maturita a následná vysoká škola. Připravuje svoji kamarádku na to, že ji čeká odchod na VŠ? ,,Ano, Marie mě chápe, je tolerantní. A i když odcházím já, zároveň se hrozně bojím, že odejde ona, že tam jednou přijdu a oni mi řeknou, že ta paní tam není. Obdivuju ale všechny ty lidi, kteří tam pracují, ta smrt tam totiž dýchá, ‘‘ říká zarmouceně a dodává, ,,Dobrovolnictví mi dalo to, že si mám vážit vztahů. Papír vyhodím oknem, ale tohle mi zůstane napořád.‘‘

Kdyby bylo na mně, na toto téma se bavíme další dlouhé hodiny. Na závěr má však Karolína vzkaz, který si dovolím citovat: ,, Párkrát jsem za Maruškou přišla se svojí nějakou bolístkou, ale pak jsem si řekla, že je to přece úplně fuk, vždyť jsou daleko důležitější věci než nějaký trapný problém. Buďme proto šťastní teď a ne až potom, co dostudujeme, najdeme si práci, partnera, všechno. A pokud budeme šťastní a budeme u toho ještě moci pomáhat ostatním, nezměníme svět. Jen ho uděláme o něco lepším.‘‘

ADRA (Adventist Development and Relief Agency) je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. ADRA Česká republika je součástí mezinárodní sítě organizací ADRA, které působí ve více než 130 zemích světa. V České republice pracuje od roku 1992.

A jak můžete v Nadaci ADRA pomoct VY? Staňte se dobrovolníkem! Dobrovolníci jsou lidé, kteří bez nároku na finanční odměnu věnují svůj čas, energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch seniorů, zdravotně postiženým osobám, osamělým a nemocným lidem.

Pro více informací kontaktujte Karolínu na emailu: [email protected]

Tereza Jelínková

Když jsem přišla na schůzku s Kájou, popravdě jsem moc nevěděla, o čem se budeme bavit. Když jsem ale po dvou hodinách odcházela, měla jsem v sobě neuvěřitelnou rovnováhu a emotivní zážitky z jejího vyprávění. Z Karolíny vyzařoval naprostý klid, vyrovnanost a cosi magického, jež jsem nedokázala popsat. Jakmile to ale na vás dýchne, cítíte to celým svým srdcem taky.

7