Česky – 1905 Fundamento de Esperanto, 2014 Základ esperanta
Předmluva (překlad z roku 1910 při zachování původního pravopisu)
Aby jazyk mezinárodní mohl dobře a pravidelně prospívati a aby měl úplnou
jistotu, že nikdy se nerozpadne, a že nějaký lehkomyslný krok jeho přátel budoucích nezmaří práci jeho přátel minulých, - jest nejnutnější především jedna
podmínka: existence jasně stanoveného, nikdy nedotknutelného a nikdy nezměnitelného ZÁKLADU jazyka. Až jazyk náš bude oficielně přijat vládami
nejpřednějších říší a tyto vlády zvláštním zákonem zaručí Esperantu zcela jistý
život a užívanost a úplnou zabezpečenost vůči všem choutkám a rozepřím, ten kráte oprávněný výbor, těmito vládami vzájemnou dohodou zvolený, bude
směti učiniti v základu jazyka jednou pro vždy všechny požadované změny, ač
ukáží-li se takové změny nutnými: ale až do té doby základ Esperanta musí co
nejpřísněji zůstati naprosto beze změny, poněvadž přísná nedotknutelnost na šeho základu jest nejhlavnější příčinou našeho dosavadního postupu a nejhlavnější podmínkou pro náš pravidelný a klidný postup budoucí. Žádná osoba a
žádná společnost nesmí míti právo libovolně dělati v našem ZÁKLADĚ nějakou byť i nejmenší změnu! Této velmi důležité zásady nechť jsou Espe-rantisté
dobře pamětlivi a proti porušení této zásady nechť vždy energicky bojují, poněvadž okamžik, v němž porušili bychom tuto zásadu, byl by počátkem naší
smrti.
Podle souhlasu mlčky přijatého všemi Esperantisty již od velmi dávné doby tato
tři díla jsou považována za ZÁKLAD Esperanta:
1. mluvnice o 16 pravidlech;
2. Universala Vortaro (všeobecný slovník);
3. Ekzercaro (cvičebnice).
Tato tři díla považoval autor Esperanta vždy za své zákony a přes četná pokušení a svádění nikdy si nedovolil (alespoň vědomě) ani nejmenšího pr ohřešení
proti těmto zákonům; doufá, že pro dobro naší věci také všichni ostatní Esperantisté vždy budou pohlížeti na tato tři díla jako na pouhý zákon a nedotknutelný základ Esperanta.
Aby nějaká říše byla silnou a slavnou a mohla zdravě se rozvíjeti, jest třeba,
aby každý občan věděl, že nikdy nebude záviseti na rozmarech té neb oné osoby, ale musí poslouchati vždy jen jasných, úplně stanovených základních zákonů své země, které jsou stejně závaznými pro vládnoucí i poddané a v nichž
nikdo nemá práva dělati libovolně dle osobního náhledu nějakou změnu nebo
doplněk. Stejně, aby naše věc dobře prospívala, jest třeba, aby každý Esperantista měl úplnou jistotu, že zákonodárcem bude mu pro vždy ne nějaká
osoba, ale nějaké jasně vymezené dílo.