ZÁVISLOST NA VZTAHU Z MINULOSTI
Účinným duševním pomocníkem v odpoutá-
ní se od nekompatibilního partnera je poře-
kadlo indiánů kmene Krí: Když zjistíš, že je
kůň mrtvý, je lepší sesednout.
Rajtovat dál „na mrtvém koni“ samozřejmě
nevede ke štěstí. Obvykle stačí pochopit, že
tento vztah už svou úlohu splnil, že máme
objevit zkušenost, kterou nám měl předat,
a pokračovat v cestě – tedy nelpět na jediné
osobě a raději rozšířit pohled na obecné
hodnoty, po kterých toužíme.
Jak to myslím?
Pokud v životě chceme lásku, sdílení, ne-
ubližování, pak asi řešením nebude mít
toho partnera, s nímž jsme poznali opak.
A jestliže okamžitě kolem sebe nevidíme
někoho, kdo by nám tyto hodnoty naplnil
a potřeby uspokojil, pak to asi znamená,
že toho spasitele nemáme hledat kolem
sebe, ale výhradně v sobě.
To umožňuje dát samotě kvalitu. Zjistit, že
vše, po čem toužíme, můžeme zažít NYNÍ.
My sami totiž nejlépe víme, co potřebujeme
i jak toho dosáhnout. Nesčetnými formami
„sebeuspokojování“ zlepšíme svou energii,
vrátíme barvu životu a sobě uvolněnost.
Začneme potkávat nové druhy lidí, zkoušet
rozmanité typy vztahů – jaké nám vyhovují.
Nebudeme nuceni v nějakém vztahu setrvá-
vat, pokud se nám bude příčit; budeme vě-
dět, že se vždy můžeme vrátit ke klíčovému
záchytnému bodu, sami k sobě.
Zaujme nás to ochutnávání neznáma, ba se
začneme sami sobě divit, jak jsme mohli tak
dlouho zůstávat v něčem, kde už nebylo nic,
kromě bezradnosti a utrpení.
6. podmínka:
OCENIT POZITIVNÍ ZMĚNU
Každé lpění bývá mučivé. Vytváří v člověku
závislost, posedlost, vinu, lítost, strach.
Návraty k samotě pomáhají znovuobjevovat
sebevědomí, sebedůvěru a také oceňovat
změnu. To se lidé nejlépe učí na dýchání.
Námět: Bez dlouhodobé možnosti se
nadechnout či vydechnout postupuje-
me cestu k sebetrýznění, až ke smrti.
Je groteskní, že žádný člověk, který
tvrdí, že neumí uzavřít minulost, na-
trvalo nelpí na vzduchu, který právě
nadechl. Nemá takovou potřebu to,
co vdechl, držet v sobě napořád.
Ačkoli je vzduch nutný pro náš život,
přirozeně tu vdechnutou porci vyde-
chujeme, vzdáváme se jí, bez lítosti
nebo studu, abychom následně mohli
přijmout vzduch jiný, čerstvý. Co toto
provést s vydýchaným partnerstvím?
Lidé žijí PRÁVĚ PROTO, že jim bylo
dáno do vínku střídat nádech a vý-
dech. Nadechovat to, co pomůže, vy-
dechovat to, co pomohlo.
Soustředěním na dech, na pravidel-
nou změnu (vědomým dýcháním), se
krásně probarvuje naše přítomnost.
Vyzkoušejme to. Naučíme se nechat
odejít z těla vše, co se ukázalo jako
využité nebo naopak nevyužitelné,
rozumět, že dokud na něčem lpíme,
méně dáváme i méně přijímáme.
Alternativou je použít třeba tašky
s nákupem. Máme-li plné ruce toho,
co si tak úpěnlivě držíme, nedáváme
ani nemůžeme nic dalšího přijmout.
FC
Nic
v lidském
životě
není navěky.
Lpění je
tedy marné
a má blíž
k majetnictví
než k lásce.
Při uzavírání minulosti se učíme, že musí-
me nejprve odevzdat, abychom mohli při-
jmout. Nejprve se vzdát nádoby s nápisem
Vyhaslý vztah, abychom mohli do náruče
vzít jinou s nálepkou Nový vztah. Při této
operaci není třeba starou nádobu rozbíjet.
Stačí ji odložit. Bez hněvu, zášti, prostě
s natěšením na nádobu novou, která už
směřuje do našich rukou, ale nepronikne
do nich, pokud je budeme mít obsazené.
7. podmínka:
PŘIJÍMAT DOČASNOST
Nic v lidském životě není navěky. Lpění je
tedy marné a má blíž k majetnictví. Láska
žádá pro sebe i druhého štěstí. Je-li expart-
ner šťastný, přejme to jemu i sobě. Netvrď-
me: Už nezažiju takovou lásku! Navždy zů-
stanu v osamělosti! Jsem zničený člověk!
Bolesti pominou tím rychleji, čím lépe jim
umíme dát význam smysluplné bolesti.
Učme se s každým dnem zacházet jako
s požehnaným kusem života.
Vážit si těch, kteří s námi zůstávají.
Budeme-li zahleděni do minulosti, při-
jdeme o celou přítomnost a budoucnost.
A nejen to. Může se stát, že zatímco pře-
hrabujeme kamení, přehlédneme dia-
mant, který září celou dobu vedle nás.
Třeba jako převozník. n
(41)