ZÁVISLOST NA VZTAHU Z MINULOSTI
FC
Divinka se snažila vrátit minulost, co to šlo.
I když ji bývalý partner požádal, ať mu už
nepíše, psala mu dál. I když si ji zablokoval
na sociálních sítích, sledovala ho dál přes
falešný profil. S každým pokusem jí nebylo
líp, ale hůř. A to jsem chtěl, ať si uvědomí.
„Divinko, které ze zvířat bude dříve v cíli,
když obě vyrazí ve stejný čas z téže star-
tovní čáry: gepard, nebo hlemýžď?“
„Rychlejší bude gepard, samozřejmě!“
Jenže já se neptal na rychlost.
„K čemu je být rychlejší, když mohu běžet
špatným směrem? I nejpomalejší šnek je
v cíli dříve než nejrychlejší šelma, která se
ovšem vydala na opačnou stranu.“
„Co mi tím chceš naznačit?“ podivila se.
„Že nezáleží na tom, kolik lásky či snahy
vydáváš, jestliže tak činíš špatným směrem
– jestliže ji směřuješ k nesprávné osobě.“
Syndrom přílohy
k dokumentu
Současná kultura na obrazovkách televizí,
plátnech kin i stránkách časopisů oslavuje
a romantizuje krátké vztahy, flirty, románky.
Doba je plná povrchnosti; hloubka lásky se
v medializovaných příbězích měří hloubkou
bolesti, kterou vztah způsobuje. Ta moderní
kultura se nám snaží sdělovat, že utrpení je
přirozenou součástí vztahu. Zároveň ale být
single považuje málem za nemoc.
Tato doba vytváří strach ze samoty. Být déle
sám je společností vykládáno i jako selhání.
Rodiče a příbuzní často tlačí na to, že s ně-
kým MUSÍME být. Jako by samota byla po-
horšující, stigmatizující, degradující.
Jinak řečeno: Na jedné straně tato kultura
velebí povrchnost vztahů a na druhé pro-
blematizuje samotu. Lidé se bojí sami sebe
i reakcí okolí, zvažují-li opustit nekompati-
bilní vztah. Ačkoli už nežijeme v první polo-
vině dvacátého století, mentálně si autocen-
zurujeme rozchod jako něco, k čemu nesmí
dojít, co nezvládneme. V opuštěném člově-
ku vnímáme chudinku nebo prašivce.
Moderní psychologie proto mluví o syndro-
mu přílohy. Lidé, citově vázaní na nefunkční
vztah, mají totiž blízko k postavení přílohy,
která se ocitla bez svého dokumentu. Jako
by k nikomu jinému neměli patřit. Jako by
bez svého „dokumentu“ byli odepsaní. ð
(33)