FC
VYROVNÁNÍ S MINULOSTÍ
„Jak bys žil,“ ptám se Vtělemíra, „kdybys
mávnutím čarovného proutku dostal, tak
jako my, i zítra ráno možnost změnit svůj
život, svou přítomnost?“
Zvrátil hlavu do polštáře a zavřel oči. Snažil
se snít o tom, co je pro nás samozřejmostí.
Na tváři se mu vykrojil úsměv. A mluvil:
„Každý den bych
žil tak, jako by měl
být můj poslední...“
Někdo se té větě možná zasměje. Jasně,
nasekám co nejvíc dluhů a pak lhostejně
odejdu. Jenže Vtělemír ví, že to je omyl.
Kdo vycítí, že přichází jeho poslední den,
naopak žádné dluhy nevytváří. Zůstaly by
za celým jeho jménem, životem, případně
dětmi. Chovat se tak, jako by tento den byl
poslední, podle Vtělemíra znamená opak:
Vyrovnat své dluhy. Včetně vnitřních, které
se týkají doposud nenaplněných snů.
„Nejdelší dobu mi trvalo pochopit, že náš
život nemá být odvozen od toho, jak dobře
se daří žít druhým lidem, že se nemáme
přiblížit jejich obrazu nebo vzoru, nýbrž
že máme naplnit svou vlastní představu.
Jestliže totiž dnes nepůjdeme za tím, co si
MY vnitřně přejeme zažít, tu příležitost už
jednou nemusíme dostat. Den za dnem tu
víc a víc chápu, že náš život vůbec nezají-
má to, jaký sen nosíte v hlavě, kolik toho
ještě plánujete a jak dlouho tu tedy podle
svých představ ještě ,máte‘ být. Není žád-
nou starostí života, kolik zrovna máte let,
dětí, povinností, nevyrovnaných závazků.
To je Vaše starost.
Každý z nás dostal své TEĎ. Každý možná
jiných počet takových okamžiků, ale platí,
že co okamžik, to zázrak, který je nezbytné
využít. K čemu mi dnes je vzpomínat na ten
jeden jediný pracovní den, který se v mém
životě neustále opakoval, na své pracovní
úspěchy, když jsem vůbec nepochopil svůj
úkol na této planetě a nenašel tolik barev
života, kolik jich skýtá třeba tamta duha,
která nahlíží oknem do mého pokoje?“
A PROTO VTĚLEMÍR ŘÍKÁ:
è Neměřte život počtem dní, ale škálou
prožitků, které stihnete.
(24)
è Nedejte se na cestě za svými sny odra-
dit dobou, zbývající k jejich uskutečnění,
protože ten čas uplyne tak jako tak.
è Připomínejte si, že každou vteřinu umře
jeden člověk, který zapomněl, že zítřek je
jen v jeho představách a žít se má TEĎ.
„Měl bych úplně
jiné starosti...“
Ta dalajlamova slova zná Vtělemír zpaměti:
„Lidé obětují zdraví, jen aby získali peníze,
pak obětují peníze, jen aby získali zdraví.
Stále se zabývají minulostí a budoucností,
a přitom zapomínají na přítomnost. Žijí,
jako by neměli nikdy zemřít, a nakonec
zemřou bez toho, aby vůbec kdy žili.“
Vtělemír sám žil pro ideu pohodlí a peněz.
Pohodlí nestačil zažít, peníze si užít. Oděný
do „andělíčka“, jako všichni ostatní, konzu-
muje tekutou výživu, protože pevná strava
mu způsobuje křeče, a jeho otázky už dávno
neznějí: Udělal jsem dnes veškerou práci?
Co mohu ještě dokončit a co začít?
„Život mě bez ptaní odpojil od mé minulosti
a ponechal mi jen lítost. Mrzí mě, že jsem si
nikdy nekladl OPRAVDU DŮLEŽITÉ otázky:
Jaký sen si dnes mohu splnit?
Čím si dnes mohu udělat radost?
Co dnes udělám pro své zdraví?
Co udělám pro své přátele, aby mě jednou
chtěli navštívit, až budu ležet v nemocnici?
Opravdu jsem tím, čemu se dnes věnuji,
blíže tomu, co v životě nejvíce chci?
Skutečně už žiju, nebo svůj vytoužený život
stále jen odkládám?“
U jeho lůžka nestojí šéfové, klienti, kolegové,
za kliku neberou ani jeho přátelé, protože si
na ně většinu života neuměl udělat čas. Byl
sám, a sám zůstal. S jedinou otázkou, která
mu rotuje v hlavě od probuzení po usnutí:
„Pro koho jsem vlastně to celé dělal?
Komu jsem odevzdal svůj jediný život?“
Sobě ne, to už ví.
A PROTO VTĚLEMÍR ŘÍKÁ:
è Dejte sebe na první místo a nebojte se
odsouzení. Kdo chce, ten Vás odsoudí bez
ohledu na to, jak žijete.
è Celý svět Vás může opustit, ale se sebou
musíte být v pohodě. Proto naslouchejte
svému srdci a dělejte to, co Vás těší.