ZAREZLÝ VZOREC CHOVÁNÍ
FC
Míno, seřiď mantinel a práh!
Mína (Echo) se potřebovala naučit, že v jejím
zájmu (a v zájmu zdravého vztahu) je nejen
hlásit celé pásmo bolesti (co mě už/ještě bolí),
ale také postavit svůj mantinel PŘESNĚ NA
BOD prahu bolesti. „Jestliže se svým DOST!
budeš váhat a svůj mantinel postavíš daleko
za skutečný práh bolesti, přivodíš si tím pří-
liš zbytečného utrpení. Emočně inteligentní
partner si Tvé DOST! vyloží jako hranu, po
kterou až MŮŽE JEDNAT. Jinak řečeno: Od
té chvíle můžeš dál trpět v celém pásmu od
skutečného vnitřního prahu bolesti po nahlas
oznámený mantinel,“ kladl jsem jí na srdce.
„Je tedy nutné ozvat se opravdu už v bodu,
kde Ti jakékoli partnerovo jednání vadí.
Mantinel MUSÍ stát v místě první bolesti.
Nestyď se ohradit. Poznáš tak skutečného
partnera. Jestliže bude tento mantinel poté
ignorovat, pak je buď emočně nezralý nebo
je jeho ubližující jednání úmyslné.“
Opravdu milující partner se nám nevysměje,
i kdyby námi ohlášený práh bolesti byl pro
něj velmi mělký. Naopak by měl poděkovat
za informaci a zpozornět. Každý práh bo-
lesti je vyryt ranou, která se stala v naší
minulosti. Toto emoční zranění je možné
vyléčit (a práh posunout dál) jedině tehdy,
když dostane čas se zacelit. Jako když si
rozbijeme koleno: daná oblast potřebuje
lásku, porozumění a klidový režim.
Mnohé prahy bolesti jsou jako zvuková či
obrazová nahrávka, záznam z minulosti.
Potřebují přehrát LEPŠÍ zvukovou či obra-
zovou stopou, jinak se bude zvuk či obraz
v naší hlavě opakovat. Proto partnerovi do-
volme, ať nás přesvědčí, že je jiný než ten,
kdo bolestnou nahrávku vytvořil. Naučíme
se tak odlišovat přítomnost od minulosti.
Není dobré minulost zapomínat. Naopak
stojí za to si pamatovat, kdo nám ublížil,
a nedat mu šanci to zopakovat. Mína si
musela zvážit, zda si Max tuto příležitost
zaslouží. Na druhou stranu, nedostane-li ji
on, zranění z echoismu přejde do dalšího
vztahu a bude nutné ho léčit tam.
Max měl v tomto náskok. CHTĚL Mínu vy-
slechnout, opravit své chyby a neopakovat
ubližující chování. Pro Mínu byl nadějí, že
její stará nahrávka bude jen životní etapa,
ne doživotní trest.
Míno, vždy najdeš lepší okolí,
kdyby bylo třeba!
„Zvládnu to?“ zeptala se. Rozesmála mě.
Tu otázku měl správně položit Max. Budouc-
nost Mínina sebevědomí a jejich společného
vztahu totiž nezáležela tolik na tom, jak svůj
mantinel bude vnímat ona, ale jak její man-
tinel bude vnímat on. Oznámením prahu bo-
lesti Mína přesunula odpovědnost na něj.
Jestliže nyní ví, kde začíná její bolest, záleží
už jen na něm, zda jí ublíží. Informaci do-
stal. Nyní Max ukáže, zač sám stojí.
Echoisté jsou svým okolím zejména v dětství
učeni, že nemají na výběr. Že jsou závislí na
druhém a na jejich vlastních slovech, potře-
bách, hodnotách nezáleží, že důležitější je,
co o nich říkají a soudí druzí, než co o sobě
říkají a soudí sami. Skutečnost je však jiná.
Všichni od dovršení dospělosti máme na vý-
běr a můžeme se tak přesvědčit, že s někým
jiným nám je mnohem lépe.
Maxovi jsem věnoval jednu fotografii. Směje
se na ní šťastná Mína s „neznámým ctitelem“.
Dal jsem mu ji, aby nezapomněl, že tu není
sám. Že Mína může kdykoli potkat člověka,
který k ní bude citlivější, který ji ochrání.
Na zadní stranu jsem napsal: „Teď je Tvoje!“
A jemu bylo jasné, co jsem nedoplnil: „Ale
zítra být nemusí.“ n
Podmínky
kompatibility
Kompatibilitu part-
nerů nedělá náhoda.
Téměř nikdy se ne-
stane, aby se potkala
„dvě ozubená kolečka“,
která hned napoprvé
dokonale zapadnou.
Neexistuje vztah bez
problémů a bez krizí.
Ty vztahy, ve kterých
dominuje zdravá láska,
žádné problémy a kri-
ze neohrozí, naopak je
dokážou utužit.
Ale je nutné:
1. Mít přiměřené ego.
2. Nastavit nahlas svůj
mantinel a držet ho,
neustupovat, pokud
by nás to mělo učinit
nešťastnými nebo při-
pravit o kus sebe.
3. Ctít ohlášený man-
tinel druhého, proto-
že právě to znamená
skutečně milovat.
(17)