e-mosty 3 2015 December 2015 Historic Bridges | Page 5

Jaký je rozdíl mezi moderními zavěšenými
mosty a jejich předchůdci? Moderní zavěšené
mosty mají závěsy přímo přenášející zatížení
s jasně určenými a optimalizovanými silami,
obr. 3, přičemž horizontální složky sil jsou
vnášeny jako tlakové síly do mostovky. Závěsy
hlavního mostního pole jsou taženy pomocí
kotvících závěsů ke konci mostu, kde jsou
zakotveny do kotevních bloků. Zde se každá síla
z kotvících závěsů dělí na dvě složky, vertikální,
která je přenášená založením, a horizontální,
která je přenesena jako tlaková do mostovky.
Tlakové síly ze závěsů hlavního pole a závěsů
kotvících se rovnají a dosahují maxima u pylonů.
Průběh sil u předchůdců moderních zavěšených
mostů byl odlišný. Příkladem je kotvení
horizontální složky kotevních závěsů do opěr
jako u visutých mostů nebo propojení závěsů
hlavního pole z obou stran uprostřed rozpětí.
Navíc, závěsy nebyly rektifikovány. Moderních
éra navrhování zavěšených mostů začínala ke
konci druhé světové války.
Historický vývoj
Historické návrhy
Raným příkladem návrhu zavěšeného mostu je
výkres Fausta Verantia, obr. 4 [2.4], podle
kterého je mostovka přímo podpírána tyčemi
s oky (řetězovými tyčemi) v kombinaci s visutým
lanem, obr. 5. Paralelní uspořádání těchto táhel
se podobá dnešnímu harfovému tvaru závěsů.
Tyče s oky jsou kotveny do kloubů v mostovce,
podobně jako u moderního kloubového
nosníku.
V roce 1784 německý truhlář Immanuel Lőscher
z Freiburgu navrhl „most s táhly“, u kterého
bylo hlavní pole o délce 43 m zavěšeno pomocí
tří dřevěných kleštin do dvou dřevěných věží,
jejichž vodorovný pohyb byl omezen
dřevěnými kotevními kleštinami, obr. 6 [2.5].

3/2015