Abdon 9/2020 | Page 12

Mraky Leželi vedle sebe na dece. Kolem rozkvetlá louka. „Hele, podívej, ten vypadá jako zajíček!“ Ukázala prstem na jeden z mraků na obloze. On v něm viděl ňadra. „A támhleten zase připomíná slona.“ Spatřil ženský zadek. „Hned vedle je úplný delfín!“ radostně zavýskla. „Penis s naběhlým žaludem mířícím k tomu zadku!“ pomyslel si a zavřel oči. „Co je to s tebou? Tobě se ty mráčky nelíbí?“ zeptala se posmutněle. „Ale líbí!“ povzdechl. „Tak co se děje?“ nedala pokoj. „Děje se, že tady sleduji nebeské porno, přitom jsem frigidní a rád bych viděl taky zvířátka!“ „To máš blbý, gratuluju!“ rozesmála se. Kohout Kokrháním jej budil každé ráno až nelidsky brzo. Chodil spát pozdě, pod vlivem. Proto mu ten kohout tolik vadil. Při jedné večerní pijatice dostal úžasný nápad. Vzal vojenskou lopatku a vyšel přes dvůr k sousedovu kurníku. „Teď si klidně spíš, co ty kurvo!“ pěnila v něm nespravedlnost světa. S tichým vrznutím otevřel dvířka. Kohout seděl na hřadu hned zkraje. Ani nestihl pípnout. Políbení lopatou naplocho dopadlo s přesností neurochirurga. Kohout spadl. On se spokojeně vrátil k rozpité láhvi. Usnul na stole. Vzbudilo ho kokrhání. Opeřenec stál u prázdné ležící láhve. „Gratulovat netřeba, jsem tvé delirium tremens,“ zakokrhal zvesela kohout. 10