Pohřeb
Postávali jako mátohy u vykopaného hrobu, do nějž byla čerstvě spuštěna rakev.
„Taková tragédie! Tak mladá láska! Vždyť jsme vám nedávno byli na svatbě!“ podával ruku jeden
ze smutečních hostí čerstvé vdově. „Proč k tomu muselo dojít?! A jak to vůbec zvládáte?“
„Docela dobře.“ Vdova si při těch slovech druhou rukou zakryla ústa kapesníčkem, aby skryla
potutelný úsměv a nebyla porušena iluze smutku.
Nejspíš proto, že jsem si ho vzala, abych jej mohla zabít a jít mu na pohřeb, pomyslela si.
Vždyť přece jen přijímat kondolence je lepší než gratulace. A jeho peníze se taky hodí! Uronila
krokodýlí slzu.
11