RECENZIA
Autor: Pavel Skořepa
Jana Kuricová a Kóty její ženské duše
Mohlo by se zdát, že dnešní povrchní doba příliš poezii jako takové nepřeje, že jí není nakloněna.
Opak je naštěstí stále ještě pravdou! A každý, kdo propadl jejímu kouzlu, to může jen potvrdit. Teprve
až zemře poezie, zemře i kultura, neboť není nic jiného, co by dokázalo zprostředkovat myšlenky a
pocity tak bezprostředně jako právě poctivá ryzí báseň.
Nová, v pořadí druhá básnická sbírka slovenské básnířky Janky Kuricové je toho jasným důkazem.
Uběhly dva roky od narození její starší sestřičky s názvem Na dno duše, aby mohla spatřit světlo světa
sbírka Kóty. Druhá, ale první vydaná ve vydavatelství Dom umenia Arteska v Detve, kde proběhl její
slavnostní křest v sobotu 15. srpna.
Je znát, že autorka za tyto dva roky postoupila o velký kus cesty dopředu. Pravda, dopomohl jí k
tomu i okruh nejbližších lidí, jmenovitě Maroš Bauer, Erik Kriššák a Anna Murínová. Největší zásluhy
nelze však přičíst nikomu jinému než poetce samotné. Básnířce, ženě, dceři, matce. Ženě, která v psaní
poezie viděla jedinou možnost, jak se vyrovnat se svými bolestmi, životními ztrátami a zklamáními.
A jak to již bývá, její tvorba si své příznivce rozhodně zasloužila nalézt.
K jednotlivým básním je prakticky zbytečné cokoliv říkat. To už je na vkusu každého jednotlivého
milovníka poezie zvlášť. Lze je posuzovat zvlášť, anebo ještě lépe jako ucelenou výpověď srdce ženy a
její duše roztříštěné bolestí ze ztrát. Snad právě proto jsou tak silné. I přes vše, čím si autorka prošla a
prochází, je za touto hradbou z veršů cítit nezlomitelné odhodlání vytrvat a žít. A to je to, co si nachází
oblibu u jejích čtenářů a obzvláště čtenářek. Tato sounáležitost, že člověk není ve své bolesti sám, a
následná síla dávající vůli vytrvat.
Nejpovolaněji o tom může promluvit pouze autorka sama básní obsaženou v této nové sbírce:
Obě její vydané sbírky jsou i s možností osobního věnování a autogramu k zakoupení na adrese
artshop.arteska.org.
22