„Ale, měli jsme tady nedaleko s klukama koncert. V jednom klubu, možná ho znáš. Je hned tady
za rohem,” pousmál se.
„No a proč nejsi s nimi tam?”
„Protože mi tam chyběl tvůj tanec,” zalesklo se mu v očích.
„Můj tanec?! Jak víš, že tančím?” hrála překvapenou.
„Protože všechno na tobě na tobě kříčí: Jsem tanečnice!” zlehka zvedl koutky.
Jejich pohledy se do sebe vpíjely a prakticky je nevyrušila ani barmanova vsuvka, který sám měl co
dělat, aby mu od překvapení nepadla spodní čelist až na zem.
„Dáte si něco, nebo hodláte tokat na sucho?”
„Jednoho dvojitého Jacka, děkuji,” ani se na něj při odpovědi nepodíval, neboť jeho oči měly pouze
jeden objekt zájmu a jakékoliv vyrušování by bylo neodpustitelným znesvěcením tohoto okamžiku.
Panák přistál během chvilky za tichého brblání barmanova, až kostky ledu zacinkaly o stěny
sklenky.
Intuitivně po něm chňapl a rovnou ho nastavoval k přípitku.
„Na osudové setkání!” obě sklenky se vzápětí setkaly za doprovodného tónu komorního A.
„Jsem Vivian a můžeš mi říkat i Viv. Těší mě.”
„Já jsem Josef, ale všichni mi říkají Drako,” mrkl na ni a oba stvrdili přípitek hlubokým douškem.
„Víš, že mne tady ani nikdo neviděl tančit?”
„No to je dobře!”
„A to jako proč?,” podivila se na oko Viv.
„No protože z té nepochopitelné magické krásy tvých pohybů by všichni do jednoho oslepli.”
Zvonivě se zasmála, když pronášela: „Tihle? Ti na tom zodpovědně pracují sami. Doma chlastají
laciné kořalky, kupované bůhví kde a tady sosaj jen na spravení chuti.”
To u Draka vyvolalo bouřlivý smích.
Bylo až hmatatelně cítit, jak se mezi nimi začíná hromadit opojná energie touhy, vášně a toho
nejpodstatnějšího citu, tvořícího celý Vesmír, citu Lásky.
Oba to vnímali, jen Vivian to pociťovala víc vědomě.
Nedalo jí to a vyzývavě si přejela špičkou jazyka po svých horních špičácích, které, jak se mohlo
Drakovi zdát, pokud by právě neměl omezenou schopnost vnímání, se najednou jevily o něco
výraznější.
Pokračovanie v nasledujúcom čísle.
15