Abdon 9/2018 Abdon 9_2018 | Page 33

předškolním nebo raném školním věku, ale přesně toto období vlčí děti strávily mimo společnost a bez možnosti naučit se je. Představte si, že vás přestěhují z nory mezi čtyři stěny, běhají kolem vás lidé, kteří na vás kladou vysoké nároky a chtějí, abyste měnili své letité návyky. Tyto děti přežily v zajetí většinou jen prvních několik let. Pokud by žily déle, strávily by tento čas pravděpodobně v nějakém ústavu. Ale je znám i případ Kašpara Hausera v 19. století, který se stal skoro „u nás“ – v Norimberku. Kluk byl šestnáct let vězněn ve sklepě. Nezjistilo se, kdo to Kašparovi udělal. Podle zpráv byl ale výjimečným vlčím dítětem, jelikož si osvojil návyky, naučil se číst, počítat, psát a zdálo se, že přes všechna očekávání povede normální život. Podle některých zdrojů dokonce měl o svém osudu napsat knihu. Možná by v ní Hauser prozradil příliš, proto ho někdo zavraždil. Ale podle jiných si vše vymyslel. Příklady těchto dětí jen ukazují, jak je pro lidstvo důležité „výt s vlky“, držet se ostatních lidí. Je to důkaz, že mimo společnost, bez jejího, zdůrazňuji, pozitivního vlivu člověk nemůže využít veškerý svůj potenciál a vlastně se nestane člověkem. Zůstane jen tvorem, který žije ze své biologické podstaty. Nenaučíme se nic navíc. To ale pro kvalitní život nestačí. Jen to jen důkaz, že učení je pro vývoj člověka nevyhnutelné, a jak říkají příručky, je to celoživotní proces. A jedna z jeho forem začíná právě v září.