TÉMA MESIACA
Strastiplná cesta bás
prosazením jeho tvo
Venkovský ráz malebné krajiny si za okny k
několik párů náprav zodpovědně přepočítávalo v
nekonečným drncáním do koster všech zúčastněný
Technická zdatnost lokálky byla již dávno za
starého mocnářství. To evidentně domorodým
skanzenem na kolesech bylo jejich denním chlebem
se zdálo vlastně vše v absolutním pořádku.
Pouze jediného člověka neustálý nápor na relat
prostředku, který byl však jediný možný, vytrhova
byla však daleko silnější a každá možnost dát o sob
oběť. A básník ji byl ochoten podstoupit.
Vždyť zatím dostal příležitost jen dvou autorský
možnost promluvit v éteru o sobě a své tvorbě,
obstarožním „kostitřasu“ slovenských drah a směřo
zase tam stojí o jeho poezii. Jinak by mu přece
provedení, které mu až vyrazilo dech. Obálka z tv
znakem „Umeleckého spolku Slovenskej republiky
V paměti si znovu pročítal obsah listu, vydan
přitom zažíval. Přesně ten znovu vyvolaný poci
cestování. Očekávaný úspěch „zahraničního“ vysto
aplaus následující po předchozím hrobovém tichu
recitujícím hlasem, jehož modulaci si tak pracně a
„Pristúpili?!“ vytrhlo básníka ze zasnění. Zv
mohutnou a zvrásněnou dlaň, hodící se spíše k
obličejem. Jakmile zaostřil na průvodčího patřícíh
vousem a neméně dlouhými rozcuchanými vlasy
potvrdila.
„Ano,“ pomyslel si. „Toto bude asi drsný
čekající natažené ruky.
„Ďakujem a želám príjemnú cestu,“ vracel drážn
„Dúfám, že sa vám bude v našom kraji páčiť.“ Otoč
„Počkejte!“ zarazil ho básník. „Jak jste poznal, ž
„Viete, my sa tu všetci poznáme. Dalo by sa pov
na sto honov. Veru málo ich zavíta do týchto k
konverzace a odcházel dále do soupravy, aby zauja
13