Autor: Pavel Skořepa
níka za
rby
ratičké vlakové soupravy poklidně ubíhal. Jejich
šechny kolejové pražce a přesný počet přenášelo
ch cestujících.
zenitem, nejspíš datovaného do období rozpadu
cestujícím vůbec nevadilo, neb cestování tímto
a podle hesla „Lépe se špatně vézt než dobře jít“
ivní pevnost lidského těla nepohodlím dopravního
lo z malátného zasnění dlouhé cesty. Vidina cíle
ě a své tvorbě vědět světu si zasloužila jakoukoliv
ch čtení pro velmi komorní posluchačstvo a jednu
díky čemuž se vlastně právě nacházel v tomto
val do cíle, kde sice dávají lišky dobrou noc, ovšem
neposílali pozvánku, navíc v takovém luxusním
rdého ručního papíru, opatřena masivní pečetí se
s názvom Goralské tajomstvá.“
ého obálkou po rozlomení pečetě. Jakou euforii
t mu pomáhal překonávat nepohodlí dlouhého
upení ho hřál u srdce a v uších slyšel neutuchající
, prořezávaném pouze jeho procítěně emotivním
dlouho nacvičoval.
edl pohled a nejdříve zaregistroval nataženou
nějakému dřevorubci, napřaženou přímo před
o k oné dlani, jehož hlava byla porostlá dlouhým
, se jeho představa dřevorubeckého zbojníka jen
kraj!“ Vylovil jízdenku z kapsy a podal ji do
í beťar zpět zběžně prohlédnutý a označený lístek.
il se a chystal se k odchodu.
e nejsem místní?“ otázal se udiveně.
edať, sme taká jedna rodina. Cudzincov spoznáme
ončín. Pekný deň!“ rázně ukončil možnost další
l své místo za dveřmi s cedulkou Vstup zakázaný.