„Myslíš jako, že na nás zapomenou, jo?!“
„Víš, nejsme v tomhle zatroleném městě jediní, kdo chce Redfielda mrtvého. Teda myslím jako
úplně mrtvého.“
Pomalu se schylovalo k večeru a na Londýn padal opar mlhy.
„Redfield chtěl, abych se co nejdříve ukázala,“ utrousila Kate, když vyhlížela dveřmi od balkónu
na potemnělou ulici, která byla až na pár chodců prázdná.
„Myslím, že Vás bude chtít zasvětit do jejich malé rodinky,“ zabručel Hardy od stolu, u kterého
večeřel.
„A co když na mě použije taky nějaké to kouzlo, nebo co to je, a zotročí si mě?“ obávala se.
„To nedokáže,“ ujistil ji.
„Jakto? Udělal to přece Chrisovi.“
„Ano, ale toho proměnil on sám. Vás ne, takže nad Vámi nemá moc,“ na chvíli se odmlčel. „Nejspíš
vás vezme někam na lov, aby viděl vaše schopnosti.“
„Cože? Ale v tom případě budu muset zabít cíl, který mi zadá,“ vyděsila se Kate.
„Ano.“
„Ale to bude nejspíš někdo nevinný. To mi přece nedovolíte!“
„To není pravda... Já Vám v tom nezabráním.“
„Cože?“ nechápala.
„Zabrání Vám v tom Elena. Redfield se nesmí dozvědět, že jsem ve městě, ještě ne.“
Později se tedy Kate vydala zpět do Redfieldovi podzemní skrýše a opět ji obcházely obavy a strach,
že zjistí, kdo doopravdy je.
„Takže, Susan. Jsem rád, že jste se k nám vrátila,“ rozmáchl Redfield ruce v rádoby přátelském
gestu a odhalil Kate své nablýskané špičáky. „Dnes večer jdeme lovit a byl bych rád, kdybyste se k nám
připojila. Co Vy na to?“
„Ráda si s Vámi zalovím,“ řekla s úsměvem, ale pak si uvědomila, že to asi nevypadá moc přirozeně,
tak se radši zatvářila dychtivě.
„Doufám, že máte žízeň,“ ušklíbl se.
„Docela ano,“ řekla popravdě. „Vy také?,“ zeptala se.
„Oh, já s Vámi lovit nebudu. Mám své soukromé zdroje potravy,“ řekl a v Kate hrklo, protože na
chvíli jakoby zahlédla monstrum, které se skrývá v tomto lidsky vypadajícím těle.
Do místnosti tiše vešel muž se silně nagelovanými vlasy, o kterém si Kate původně myslela, že je
Redfield.
18