17
„ Mají se každý den hlásit,“ rozkřikl se po hale. „ Pane, máme podezření, že je dostali ti dva upíři, které jsme před několika dny lovili,“ sklonil hlavu
Geoffrey. „ Ale neúspěšně. Byli jste čtyři a oni jen dva a nechytili jste je?!“ „ Toho mladšího se nám podařilo postřelit.“ „ Stříbro udělá své, nejspíš leží někde mrtví,“ štěkl Redfield. „ Nebylo to stříbrem, pane... A bylo to jen do nohy.“ „ Cože?!“ zařval a zvedl se ze starobyle vyhlížejícího křesla uprostřed místnosti, které mělo zjevně nahradit roli trůnu. „ Vy …,“ zašeptal nebezpečně potichu. „ Jste klan k ničemu! Znáte alespoň jejich jména a skrýš?“ „ Ten, kterého jsme postřelili, se jmenoval Chris, ale jméno toho druhého jsme nezaslechli,“ krčil se Geoffrey. Redfield se zarazil. „ Chris? Mladý upír, říkáš... To snad není možné …“ „ Co se děje, můj pane?“ „ Proměnil jsem kdysi mladíka jménem Chris a stal se jedním z nás, ale potom se vymkl kontrole a podařilo se mu utéct. Zdá se, že si našel komplice … A začal nám-,“ „ Škodit, pane. Zranili už jednoho z nás,“ oznámil Redfieldův služebník. „ Najděte je a přiveďte je. Ne. Jen Chrise, toho druhého zabte,“ rozkázal. Geoffrey se uklonil a zamířil ven z haly. „ Počkat. Hledejte i Petera, Remaki a Teodora. Byli velmi oddaní, určitě neutekli,“ dodal. „ A pokud je nenajdeme?“ zeptal se služebník. „ Pak jsou už tři dni mrtví.“
„ Vidíš, Chrisi, říkal jsem ti, že ta noha bude v pohodě.“ „ Ale fakt to bolelo. Nebyla to kulka pro mě, ale pro tebe.“ „ V tom případě se příště pokusím vběhnout do cesty té tvojí.“ „ Snad žádné příště nebude.“ „ Chrisi, teď po nás půjdou, bude to jenom horší. Už nás viděli. Ví, koho hledat.“ „ Neví. Jsme jako stíny, nenajdou nás.“ „ Možná dokážeme splynout se stínem, ale jich je mnoho a my jsme jen dva. Pokud nás najdou, nemáme šanci s nimi bojovat.“ „ Proto se je snažíme napadat po jednom, ne?“ „ Ano, ale teď si budou dávat pozor. Nebudou chodit po jednom, a pokud ano, tak jen proto, aby
nás vlákali do pasti. Na chvíli se stáhnem, dokud na nás nezapomenou.“
17