Abdon 3/2018 Abdon 3_2018 - Page 13

Jenže Kate nebyla člověk. Nadechla se, zklidnila a přiměla své tělo, aby věřilo jejím lžím. „Přišla jsem za ním,“ prohlásila rádoby sebevědomě. „A co potřebuješ?“ ptal se jí muž dál. „Zaslechla jsem, že je zpět. Chtěla jsem se přesvědčit.“ „A kvůli tomu si přišla až sem?“ podivil se nevěřícně. „Těm fámám, co tu kolují, se nedá věřit,“ řekla. „Mám v povaze, že to, v co chci věřit, musím vidět na vlastní oči.“ „Tak mě vidíš,“ ozval se postarší upír, který ji sem zavedl. Chvíli zmateně těkala očima mezi dvěma muži a snažila se pochopit, co se děje. „Aha,“ došlo jí o několik sekund později. „Copak, představovala jste si mě jinak?“ usmál se muž a poškrábal se ve vousech, pak k ní natáhl ruku: „George Redfield, těší mě.“ Nejistě mu jí potřásla. „Susan Hamiltonová.“ „Susan... znal jsem jednu Susan, která sála krev, ale to už je hodně dávno. Chytli ji lovci a spálili.“ „To je mi líto,“ řekla Kate neupřímně. „Takže Susan,“ rozpřáhl ruce, „když už jsi doputovala až k nám, mám pro tebe nabídku,“ odmlčel se. „Už jsi zajisté slyšela o naší rodině... Potřebujeme spoustu členů, abychom mohli bojovat proti lovcům a všem, kteří by se snažili zabránit vzestupu naší moci. Nechtěla by ses k nám připojit?“ ušklíbl se. Kate se zamyslela, a i když věděla, že je to velký risk, protože při tom může zemřít, rozhodla se říct ano, protože takhle Redfielda mohli dostat. Hardy se k němu před lety dostal blízko, ale jen na chvíli. Ona by se k němu dostala mnohem blíž, a až by byla vhodná doba... „Ano,“ pronesla a tentokrát sebejistotu nehrála. „Dobrá tedy, vítej v rodině.“ První, kdo se vzbudil kvůli šílenému řinčení zvonku, který někdo opakovaně mačkal, byl Hardy. Zvedl se z gauče, zrovna když vyšla ze svého pokoje Elena. Oba dva se vydali ke dveřím. Hardy se podíval kukátkem a odemkl. Dovnitř vpadla udýchaná Anna. „Co se děje?“ zeptal se překvapeně Hardy. „Jste nějaká udýchaná.“ „Jo.. to se stává.. když vás.. honí nějaká.. divná chlupatá potvora,“ dostala ze sebe. „Chlupatá potvora? Pod tím si člověk může představovat huňatého králíčka. Musíte to víc specifiko- vat,“ zadíval se na ni Hardy s tázavým pohledem. „Tohle by si dalo huňatýho králíčka jako zákusek.. Já nevim, co to bylo. Velký, šedivý monstrum.“ „A říkáte, že Vás honilo?“ zamyslel se Hardy. „Až sem?“ „Ne, bylo to v tý továrně. Ale stihla jsem doběhnout k autobusu. Pajdalo to na jednu nohu,“ vysvětlila. „A jste si jistá, že Vás to nedohnalo až sem?“ ujišťoval se. „Ne.“ Hardy se otočil a došel ke knihovně, kterou zaplnily z půlky jeho knihy o lektvarech, čárech a bylinách. Trvalo mu několik málo vteřin, než našel knihu v zeleném obalu, a otevřel ji bez přemýšlení na stránce, kterou hledal. Otočil knihu k Anně a ukázal na malovaný obrázek, který se rozprostíral přes půlku stránky. „Jo, to je přesně ono,“ vykulila oči. „To máte z toho pachtění se s Thortonem,“ obrátil se naštvaně k Eleně. Ta sklonila oči k podlaze a nic neříkala. „Vím, že jste nevěděla, co dělat,“ řekl trochu mírněji, „ale takhle to pak dopadá.“ „Anno, to, že za vámi místní alfa poslal jednoho ze svých vlkodlaků, který byl zraněný, znamená to, že vás nechtěl zabít, jen nám pohrozit,“ vysvětlil. „Cože? Vlkodlak? Vždycky jsem si je představovala spíš jako velký ošklivý psy nebo vlky, ale tohle... Je hezký, že si vybrali zrovna mě,“ poznamenala ironicky a posadila se na opěradlo křesla. 11