Kate pokračovala v pronásledování po severní straně Temže, dokud nezastavili v celkem obyčejné ulici s několika staršími i novými obchůdky. Vystoupili z auta a zmizeli v průchodu mezi domy, který byl tak úzký, že se na první pohled zdálo, že by skrz prošlo jen malé dítě.
Kate zrovna chtěla nastartovat a vrátit se do hotelu, když jí někdo zaťukal na okýnko. Nejdřív se lekla, ale když uviděla, že je to muž okolo padesáti let s vousy a celkem milým obličejem, uklidila se a stáhla okénko. „ Dobrý den, nechci rušit, ale všiml jsem si, že asi něco hledáte,“ usmál se na ni a naklonil se blíž. „ Ano, sestra mi řekla, že je tu někde v okolí jeden antikvariát s hezkými věcmi, tak jsem se chtěla podívat, ale nemůžu ho najít,“ rozhlédla se po ulici a opětovala mu úsměv. „ Tak to je hodně chabá lež,“ usadil ji chladně. Najednou se přes ni přelila zvláštní vlna pachu a ona poznala, že je to upír. „ Co tu skutečně dělá taková hezká upírka?“ usmál se, ale tentokrát jí z toho přeběhl mráz po zádech. „ To není Vaše věc,“ poznamenala a snažila se skrýt nervozitu. Pomalu se chopila klíče a chtěla s ním otočit v zapalování. „ Jdete taky za ním?“ zeptal se. „ Za kým?“ zeptala se opatrně. „ Nedělejte opatrnou, všichni ví, že je zpátky ve městě,“ ušklíbl se. „ A Vy za ním jdete?“ snažila se alespoň něco málo zjistit. „ Ano. Vím kudy, jdete taky?“ naznačil rukou směrem k tomu malému průchodu. „ Ano, jdu,“ řekla, vytáhla klíčky ze zapalování a vystoupila z auta. Když ho zamykala, nemohla uvěřit tomu, co dělá. Nejenže jednala bez toho, aby se nejdřív poradila s Hardym, ale prakticky vzato to byla sebevražda.
Následovala muže do průchodu, ve kterém před chvilkou zmizeli ty tři Redfieldovi parchanti, a modlila se, aby setkání s „ ním“, přežila a v hlavě zatím vymýšlela spoustu lží, které by mohla použít.
Když vyšli z průchodu, ocitli se v malém prostoru mezi domy, v kterém stál jen špinavý a rezavý kontejner. Ten upír ho odšoupl stranou a odkryl tak poklop. Otevřel ho a skočil dolů. Kate chvíli zůstala stát a napadlo ji, jestli by teď ještě stihla utéct. „ Tak jdete?“ zvolal zespoda. „ Jo,“ odpověděla Kate a nedůvěřivě se spustila za ním. Ocitla se v něčem, co vypadalo jako stoka a opuštěný sklad zároveň. Rozhlédla by se víc, ale ten chlápek se hned vydal chodbou a vůbec na ni nečekal, tak se měla k tomu, aby ho dohnala, když už tu byla. Prošli několika dlouhými chodbami se spoustou zatáček a Kate jenom doufala, že trefí sama ven. Nakonec došli ke dveřím, u kterých seděli dva namakaní upíři a hráli karty. Když k nim došli, jenom zvedli hlavy a prohlédli si s hladovými výrazy Kate, pak se dál věnovali hře. Za dveřmi ležela menší hala, která zjevně sloužila jako centrum jejich skrýše. Uvnitř se pohybovalo několik dalších upírů, ale nijak extra nevěnovali pozornost jejich přítomnosti. Kate si byla jistá, že vzadu zahlédla tu malou Číňanku, která patřila k té trojici dětí, ubytovaných u ní v hotelu.
Náhle se v čele haly objevil vysoký a vypracovaný muž v černé kožené bundě a s tmavými vlasy, na kterých byla tuna gelu, která tvořila lesklou vrtvu a umocňovala tak dojem, že vlasy ulízlé dozadu jsou mokré. Působil arogantně, ale i nebezpečně. „ Copak k nám přivádí takovou pěknou tvářičku?“ upřel své divně výrazné oči na Kate. Bála se, že její lež prokoukne, stejně jako ten upír před chvílí. Potom si vzpomněla na jednu knihu, kterou před lety četla. Psalo se tam o tom, jak oblafnout detektor lži. Detektor lži zaznamenává váš tep, rychlost dechu, pot atd. Předpokládala, že i upíři vycítí lež tím, že se člověku při lži zrychlí tep a zpotí se. Bylo tam také několik článků o špionech, kterým se podařilo oblafnout detektor tak, že už při kontrolních otázkách typu „ Jak se jmenujete“ a „ Jakou barvu má vaše košile“ si představili, že to, co říkají, je lež, a snažili sami sobě zvednout tep tak, že když pak skutečně lhali, přístroj nerozpoznal vyšší rychlost tepu, která totiž byla stejná jako při pravdivých odpovědích.
10