opětovně zatáhl zip poklopce . „ Jé hele , našel jsem sněženky . Chceš si je utrhnout ?“ zasmál se infantilně svému vlastnímu vtipu .
„ Chceš mi říct , že si mám utrhnout tebou ze sněhu vyčůrané květiny ?! Jak romantické !“ Nevěřícně kroutila hlavou , oči v sloup . „ I když se mi vlastně taky docela začalo chtít . To ta zima a ještě zvuk tekoucí vody ,“ dodala pro sebe omluvně a začala se rozhlížet , kde by bylo nejlepší místo k vykonání potřeby .
„ Co hledáš , Hanko ? Vždyť tady široko daleko nikdo není . Můžeš si dřepnout kdekoliv ,“ rozesmál se znovu a ještě hlasitěji .
„ Si myslíš , že jsem takové nekulturní hovado jako ty a dokážu se vyčůrat , kdekoliv mě napadne ? Půjdu támhle kousek do lesa .“ Mávla rukou směrem za kříž a vykročila . Za zády jí zněl mužův veselý smích , za který jej začínala docela nenávidět . Když tu najednou se jí do něčeho zaklínila noha , přepadla a rozplácla se do sněhu . Současně jako na zavolanou se roztrhla obloha hustým sněžením a smích náhle až nepřirozeně umlkl .
„ Sakra , to je dneska den ! Že já měla vůbec tenhle blbej nápad s výletem za sněženkama !“ Oklepávala se od sněhu po hekavém zvednutí , než se opět přihlásila tělesná potřeba . Rozepla a stáhla si kalhoty na stehna , přidřepla za nejbližším zasněženým keříkem a nechala se unášet chvilkovým spojením tří protichůdných pocitů . Bolestivého pohmoždění přední části těla po pádu , úlevného uvolnění vyprazdňování a mrazu zakusujícího se jí plnou silou do obnažených hýždí . To samo o sobě urychlilo celý proces na nezbytné minimum . Po vykonané potřebě se prudce narovnala a současně si natáhla zpět kalhoty . Namožené svaly ji zabolely , hlava se jí zatočila a před očima na chvíli zatmělo .
„ Kubo ?! Co jseš tak ticho ?“ Blížila se ve svých vlastních stopách zpět ke křížku , kde očekávala nový výbuch smíchu svého přítele , kterému nemohl ujít její pád . K tomu ovšem nedošlo . Přivítalo ji jen ticho snášejících se sněhových vloček , v nichž se ztrácely i její vlastní stopy .
„ Jakube ! Kubo !!! Neblázni ! To přece není žádná legrace !?“ zoufale zakřičela a chvilku čekala , ani nedýchajíc , na úlevnou odpověď smíchu nebo fráze „ Dostal jsem tě !”,, což však nepřicházelo . Celá se rozklepala a v šoku z únavy a strachu začala hyperventilovat a sesula se zády podél kamenného podstavce kříže , o který se opřela . Nedostatek kyslíku a chlad ji okamžitě ovinuly svou náručí , a než zavřela ztěžklá víčka , pohled jí padl na trs sněženek , které se jí zazdály nepřirozeně zbarvené do červena , a to i přes padající sníh .
…
Hustá šedá mračna se líně valila oblohou a pohlcovala většinu světla z již tak krátkého dne končící zimy , která mrazem dávala jednoznačně najevo , že se své vlády rozhodně nevzdá bez boje . Všude kolem bylo až nepřirozené ticho , narušované pouze šustivým prošlapováním sněhu dvěma páry nohou . Schylovalo se ke sněhové vánici .
„ To byl nápad , v takovém nelidském počasí vyrazit na hledání sněženek ,“ pronesl se zjevnou výčitkou ženský hlas .
„ A čípak asi byl ?“ odpověděl lehce podrážděný mužský .
10