Abdon 12/2018 Abdon 12_2018 - Page 24

O NIEČOM Autor: Marrrqui Posedlí dárky Jelikož se blíží Vánoce, jak říká otřepaná fráze, blíží se také období horečnatého shánění dárků pro osoby blízké i vzdálenější, oblíbenější i ty méně oblíbené, nicméně dárky se leckdy snažíme obšťastnit vícero lidí. Co nás ale vede k nakupování dárků? Lidstvo vede několik různých motivů, které se mohou doplňovat, a které jsou dány jak ze strany společnosti, tak námi samotnými. Asi ideální a nádherný je stav, kdy je člověk veden touhou udělat tomu druhému radost. Značí to, že toho druhého máme rádi, případně jsme ochotní investovat určitý, někdy i vyšší, finanční obnos. Samotná naše finanční situace samozřejmě značně ovlivní výběr dárků a jejich množství. Někoho peněžní „vítr“ v peněžence či na účtě přirozeně zbrzdí a přizná si sám před sebou, že zkrátka nemůže pořídit přesně ty dary, které si vysnil. Existují ale lidé, kteří si na dárky berou půjčky. Toto je zajímavá sorta obyvatel sama o sobě. Kdo jde dobrovolně do dluhové propasti kvůli dárkům? Něčí ego by asi neustálo fakt, že jsem tak neúspěšný, že nemohu koupit dárky, styděl by se před okolím a bál by se odsouzení a posměchu. Jiný člověk by třeba měl špatné svědomí, že on dostane kupu dárků, ale z jeho strany tolik prezentů neputuje, měl by pocit, že se vůči ostatním nezachoval fér. Někdo by si v porovnání s ostatními připadal jako „lůzr“ a ve snaze patřit do určité sociální skupiny, ve snaze zachovat si sociální status (např. bavím se s bohatými podnikateli, kteří dávají svým dětem auta, proto aby mě tato sociální skupina nevyvrhla ze svých řad, musím udělat to samé) udělá cokoliv. Je to mj. jeden z důvodů, proč určitá sorta lidí jezdí zásadně tam, kam je to zrovna trendy, ideálně k moři někam hodně, hodně daleko – dělají to samé jako ti lidé, mezi které se chtějí počítat. Já musím obdarovat tolik lidí z rodiny, že mám určitou částku, stanovenou ve své hlavě, kterou investuji do každého z nich. Mám příbuzné rozdělené na babi a dědy, tety a strejdy, sestřenice a bratrance atd., a snažím se všem lidem v jedné kategorii koupit stejně drahé dárky, abych nikoho z nich neošidila. Je to celkem ověřená metoda, která dobře funguje už roky, ale na druhou stranu se cítím nepříjemně, když mi např. kamarádka povídá, že rodičům koupila dvakrát, třikrát tak drahý dárek než já. Pak mě trochu uklidní fakt, že ona kupuje dárky jen šesti lidem, kdežto já asi šestnácti. A abych někomu z nich nedala nic, to ani omylem! A nemůžu dát za dárky deset tisíc. A drahý dárek se automaticky nerovná lepší dárek. Spíš by představoval náplast na moje špatné svědomí. 22