Abdon 1/2020 Abdon 1_2020 | Page 25

Okamžitě přestal sát, odtáhl ústa a divil se, že až na dvě zarudlé skvrnky na jejím krku není nic patrné. Oba své taneční partnery doprovodili ke stolu, něžně posadili, sedli si na svá místa a přitulili se k sobě. „A co teď?“ zeptal se Drako. „Teď? Teď chvíli počkáme, zavoláme mládeži odvoz a půjdeme spát, stejně již za nedlouho svítá. Potom, co Vivian zavolala dva taxíky a čekali jen na jejich příjezd, se udála už jen bezvýznamná epizodka s jedním „dojížďákem“. Takovým, co přichází ve chvíli, kdy bar zavírá a dojíždí zbytky v opuštěných sklenicích a hledá drobné, kterým nechybí jejich majitel. U jednoho panáku se však seknul. I to se stává. Jeho majitel, dvoumetrová hora poctivých svalů (žádný sypač), s velkým tetováním Thorova kladiva na nepřirozeně dlouhém masitém pravém předloktí, si pouze odskočil na záchod a jakmile zmerčil toto individuum se svým panákem v jeho nemytých prackách, vzkypěl v něm spravedlivý hněv jeho vikingských předků a měl chuť mu dát průchod v soukromém Ragnaroku. To už však Vivian vedla mladíka a Drako dívku k čekajícím taxíkům, něžně je usadili na zadní sedačky, nechali říct adresy domovů a Viv řidičům zaplatila. Přivinula se k Drakovi, zapředla jako kočka: „Už chápeš, jak je život najednou sladký? Jsi jen ty a já! Všechno to nesmyslné hemžení lidských přání a cílů jde mimo nás. A i přesto jsme těm dětem dali něco hezkého do života. Na nás si sice pamatovat nebudou. Ale na to, že mají jeden druhého však ano. A nemyslím, že ta trocha krve, by byla až moc velká cena.“ „Ano, máš úplnou pravdu miláčku. A proč jsme si vlastně nezavolali taxíka i my?“ zeptal se překvapeně Drako. „Copak? Tobě se možnost takové krásné romantické procházky při červánkovém svítání nelíbí?“ hraně se podivila Vivian. „To víš, že líbí, ty moje treperendo!“ plácnul ji po krásně tvarovaném zadečku, poté ruku ovinul kolem jejího útlého pasu a vykročili společně se svítáním a prvními červánky. 23