„No tak dobře, jen si přisedněte.“ Ukázala dívčina na volná místa na protější straně stolu. To už
Vivian usedala a mávala na Draka, aby se připojil.
„Děkujeme,“ řekl při dosedávání Drako. „Pokud byste si chtěli popovídat o tom, co se vám před
chvílí přihodilo, rádi vás vyslechneme a i nějakou tu radu do života můžeme poskytnout, viď Viv.“
Šťouchl do ní lehce ramenem a následně ji po něm pohladil.
„Ono ani není o čem!“ zvýšil hlas chlapec a bylo vidět, jak jím vášně a hormony lomcují. „Myslel
jsem si, že je to kámoš, nejlepší! A on to zkouší na mojí holku a ještě přede mnou?! No ty kokso, to si
snad dělal prdel!“ zatnul pěsti, až mu zbledly a zapraskaly klouby.
„Je hezké, že ses za svoji dívku postavil,“ uznale pronesla Viv, „Jen bys jí mohl třeba víc věřit a
neřešit to horkou hlavou. Podívej, jak jsi ji potrápil.“
„To asi jo,“ zaznělo z chlapcových úst poněkud zahanbeně.
„A vůbec mládeži, co si dáte, zveme vás!“ Nasadila Vivian veselý tón.
„Nooo, já bych si dala mojito a tady Jirka beama s colou,“ pookřálo děvče.
„Máte to mít!“ Viv okamžitě vystřelila k baru, kde se postavila vedle předem zmíněného poety,
objednala pití a než jí ho barman připravil na tác, prohodila s básníkem několik veselých přátelských
vět a před jejím odchodem ji pohladil po zádech a dal jí bratrskou pusu na tvář.
„Už se to nese, už je to tady!“ Postavila tác doprostřed stolu, tak aby si každý hned mohl vzít to,
co mu bylo určeno. Sama si vzala dvojku bílého a na Draka čekal drink podobné barvy, jakou měl
mladík.
„Taky jsem ti vzala beama s colou, aby se to nepopletlo. Může být, miláčku?“ Otázala se tak
nevinně, že by Drako neřekl nic, ani kdyby dostal rozžhavené olovo.
„Tak na tykání!“ pozvedla svou sklenku vína, všichni ostatní ji napodobili, zacinkalo to a veselí už
mohlo začít proudit spolu s vypitým alkoholem. Mládeži toho ostatně stačilo málo.
A jelikož si předplatila barmanovy služby, automaticky nosil další nápoje, když jen zahlédl, že jsou
sklenky prázdné.
„Co kdybychom si trsnuli? Smím prosit? Jako starší vyhlašuji dámskou volenku.“ Viv současně
povstala a napřáhla ruku k mladíkovi. Ten ani na vteřinu nezaváhal a nabízenou ruku přijal. Jako by
se kolem stolu vznášelo tajemné kouzlo erotična, jejž se jinak nešlo nabažit než tancem. A také
vznášelo. Dívčina okamžitě to samé zrcadlově zopakovala směrem k Drakovi, jenž se vzpřímil, ve
chvíli uklonil jako kavalír ze staré školy a takto promíšení vyrazili na parket.
Po dvou rychlejších písničkách, které daly Vivian možnost plně ukázat umění svého ohebného
těla tanečnice a Drako se jen snažil nepošlapat dívčině nohy, přišla série ploužáků. Po očku sledoval
Viv, jak se přirozeně přitiskla k mladíkovu tělu, něco mu pošeptala do ucha, následně se přisála na
jeho krk. To už se soustředil jen na voňavou esenci dívčiny krve. I on ji pošeptal do ucha nějaké sladké
řeči o její kráse, mládí a o tom, aby se měli rádi a užívali si života, co jen to jde, než se přisál i on.
Dívčina jen slastně přivřela oči a lehce mu povadla v náručí. Cítil jak její mladost a svěžest
přecházejí s každou kapkou vysáté krve do něj. Jako by si šlehl nějakou drogu, které se nešlo nabažit.
To už se k nim přitočila Viv s mladíkem, drcla do Draka a pronesla: „Je čas! A taky jí něco nech v těch
žilách!“
22