Abdon 1/2020 Abdon 1_2020 | Page 23

Drako nostalgicky zavzpomínal na svá mladá léta na vesnických zábavách, zakroutil hlavou a vyrazili k onomu vchodu. Tam už je čekal vyhazovač. Vypadal skoro širší než delší, taková telefonní budka. „Asi byly steroidy ve slevě,“ prolétlo Drakovi hlavou, když ho vyhazovačova gorilí pazoura zastavovala a domáhala se vstupného. „Ženský grátis, ty musíš frajere zasolit!“ hulákal, aby přehlušil hluk diskotéky. Viv na nic nečekala, vytáhla bankovku, ležérně ji zastrčila telefonní budce za límec o číslo menšího trička a táhla Draka za ruku dovnitř. Jen vešli, byli svědky bitvy dvou šampónů na život a na smrt o čest nešťastně přihlížející dívčiny. Oba s potrhanými bílými košilemi, jež jim jistě předtím s láskou žehlily jejich maminky, trochu zmuchlaní a lehce zkrvavení. Váleli se po sobě jako dva „přiteplení“ zápasníci a nejspíš by se začali i škrábat a kousat, kdyby nezasáhli jednatelé pořádku, neroztrhli je a oba nezvedli do vertikální polohy. Tomu zuboženějšímu se dostalo okamžitého utěšování od plačící slečny, kdežto tomu druhému nekompromisně drsný odchod. Vzrušení z bitvy okamžitě opadlo a parket se opět začal plnit vlnícími se těly, která předtím zcela automaticky vytvářela ring. Nikdo si nově příchozích nevšímal, krom jednoho člověka na baru, jehož pro změnu nezajímala ona bitka. Zhodnotil pár, uznale pokýval, na oba se usmál a ukázal vztyčený palec. Byl lehce při těle a také moc nevypadal, že by do tohoto prostředí zapadal se svou černou mikinou nesoucí žlutý nápis „NIRVANA“ a s kšiltovkou téže barvy, na níž bíle zářilo „Pokoru kurva“. Poté se otočil zpátky na bar a objednal si další pití. „Proč na nás tak koukal?“ otázal se Drako. „Protože mě zná. A ne není jedním z nás a ne, nepila jsem z něj. Prostě se známe. Je to začínající básník a spisovatel, mimochodem velice dobrý. Někdy ti dám od něj přečíst nějaká jeho dílka a můžeme s ním i poklábosit, když budeš chtít. Je docela vtipnej.“ „Hmmm,“ zabručel Drako. „Snad nebudeš žárlit, je to jen velmi dobrý kamarád. Zvláštní člověk, to je pravda.“ Plácla ho po rameni. „Nezapomeň, proč jsme sem přišli! Tak prosím, vybírej,“ pokynula rukou do prostoru. Drako si ještě něco zabrblal, bylo však vidět, že to udělal naschvál, protože se to k dané situaci a jeho roli hodilo. Rozhlížel se dokola, když tu jeho pozornost upoutal onen pár z bitky. Dívčina sice neměla růžové vlasy, na jejím melancholickém pohledu ho však něco přitahovalo. Chlapec přes svojí potrhanou košili měl přetažený svetr. „Oni?“ otázala se Viv a ani nečekala na odpověď a již mířila k jejich stolu. „Ahoj mládeži, máte tady volno?“ „Víte…“ pokusil se odporovat kluk, ale jakmile zvedl zrak k Vivian, pokus o jakoukoliv výmluvu zůstal nevyřčen. „Víte, konečně se mi toho mého podařilo vytáhnout ven, jezevce jednoho! Tak bych byla ráda za nějakou společnost a vy jste nám padli do oka.“ Pronesla bez možnosti nesouhlasu Viv. 21