Rande
AMATÉRSKE PRÍBEHY
Autor : Klarisa
Rande
„ Míříš vysoko , hošánku ,“ podotkla Sandra a usrkla trochu bílého vína ze své sklenky . Jen jsem se ušklíbl a dál přes oblak kouře , jenž se v nevětraném lokále vznášel , pozoroval objekt mé několikatýdenní touhy .
Jolana se protáhla kolem našeho stolu a hromada sklenic a půllitrů , které nesla na číšnickém tácu , se ani nepohnuly , když odstrčila od baru jednoho ochmelu , aby mohla projít a postavit se za výčepní pult , za to boky v kratičkých džínových šortkách , odhalující dva půlměsíce jejího bezchybně tvarovaného pozadí , se jí zavlnily tak svádivě , až jsem se přistihl , že nevědomky bříšky prstů laskám svou sklenici od piva .
„ Vzdej to , Tome . Já Jolanu znám . Nápadníků má , že bys je nespočítal . Přece nechceš být jen další pes u její nohy .“
Ale já to nemohl vzdát . Na maloměstě , jako bylo to naše , existovalo jen málo vzrušení a Jolana byla mezi místními holkami jako Ferrari mezi trabantama . A každý kluk přece alespoň jednou v životě zatoužil projet se na … ve Ferrari . Ne , nevzdám to . A už jsem měl i plán .
Sandra odešla před dvanáctou domů , kdežto já trpělivě čekal až do zavíračky , a při tom nerudně odehnal dva trabanty , co chtěly osamělému nočnímu jezdci zpříjemnit trudné chvilky . Můj plán měl dva jednoduché kroky : 1 . přemrštěné dýško , 2 . nabídka doprovodu . Bylo už docela pozdě a nebýt oranžového světla pouličních lamp , neviděl bych na krok , takže má nabídka doprovodu se zdála jako něco , co může žena uprostřed páteční noci plné ožralých úchylů ocenit , zřejmě jsem jí ale jako úchyl musel připadat i já , protože s díky odmítla , a to i přesto že mě každý pátek viděla vysedávat u ní v hospodě . Nebo možná právě proto . „ Nebuďte tak krutá , Jolanko ,“ žadonil jsem . Zakroutila odmítavě hlavou , a rozvlnila tak vodopád svých blonďatých kudrn . Polila mě touha se jich dotknout , na bříškách prstů mě zamravenčilo , jako bych dostal slabou ránu elektrickým proudem .
„ Tak alespoň přijměte pozvání na večeři . Každý pátek se tu vidíme a nemáme čas si popovídat a blíže se poznat .“ Usmála se . Měla vyzývavě plné rty a bělostné zuby . Zachvěl jsem se . „ Co třeba zítra ?“ nadhodila . Sevřela se mi hruď . Hořečnatě jsem přikývl . „ Můžeme zajít nejdřív na kafe , co vy na to ?“ Nesnáším kafe , blesklo mi hlavou , ale takhle se přece většinou pořádají první „ přátelské “ schůzky . Nezajdem na kafe ? Co takhle sednout na kafe ? A jedno kafe může pak přinést mnoho příjemnějších zážitků … „ Dobře , proč ne ,“ souhlasil jsem . „ Tak v pět u Mária ?“ Přikývla . „ V pět u Mária .“ Můj široký úsměv , jenž ji vyprovodil na cestu tmou , byl odrazem toho , jak mi roztávalo srdce .
„ V pět jdeme na kafe ,“ vysvětloval jsem nervózně do telefonu a podíval se na hodinky . Čas dnes nějak rychle utíkal .
„ Tome , nešil . Vždyť jsou teprve tři hodiny . Jsi horší než ženská ,“ ozvalo se z druhé strany . Sandra evi-
…
…
18