Grossman . Seznam pokračuje dál a dál . Místa , kam byli deportováni , - je jich celkem 24 - jsou uvedena na přilehlé zdi : Terezín , Osvětim , Treblinka , Chelmno , Lodž , Dachau , Mauthausen ...
A opodál je verš z Pláče Jeremiášova ( 1:12 ): „ Nic-liž vám do toho , ó všickni , kteříž tudyto jdete ? Pohleďte a vizte , jest-li bolest podobná bolesti mé , kteráž jest mi učiněna .“
Poté , co válka skončila , se Československo , které se vrátilo do téměř původní podoby , snažilo o kompletní obnovu pod vedením prezidenta Edvarda Beneše , který v roce 1935 vystřídal Tomáše Masaryka a byl v této funkci až do nešťastné Mnichovské dohody v roce 1938 . Posléze – v roce 1940 - se stal šéfem exilové vlády se sídlem v Londýně .
Předválečný kulturní a intelektuální puls země zmizel ve jménu marxistickoleninské ortodoxie a jejího umění v duchu socialistického realismu .
Poválečná vláda Národní fronty , opět v čele s Benešem , zahrnovala i členy Komunistické strany . V roce 1948 byli komunisté dominantní silou v zemi a tím , že Beneš přijal rezignaci nekomunistických ministrů , připravil cestu pro převzetí moci těmito komunisty v čele s Klementem Gottwaldem . Byl to také rok , kdy byl Jan Masaryk , syn prvního prezidenta Československa a velmi oblíbený ministr zahraničí , nalezen mrtev pod okny své pracovny . Komunisté tvrdili , že spáchal sebevraždu , mnozí další však byli přesvědčeni o tom , že se stal obětí KGB a jejích přisluhovačů .
Zatímco někteří Židé zůstali v zemi - buď kvůli tomu , že se angažovali v Komunistické straně , nebo kvůli tomu , že cítili pouto ke své vlasti - přibližně 20 000 Židů z celého Československa odešlo v roce 1950 do Izraele . Poté se emigrace stala téměř nemožnou .
Do roku 1989 byl Československo v rukou Komunistické strany . Byl to loajální sovětský satelit . Československo bylo členem
6