Číslo: 2
ŕ – v češtine je r: vršek, vrba, vrtat,
dz – v češtine je z: mez, házet, hovězí,
dž – v češtine je z: sází, hází.
3. Skupina „aj“ je v češtine „ej“: vejce, nejlepší, dej.
4. Striedanie spoluhlások je v češtine častejšie v tvorení – odvodzovaní slov i v tvorení tvarov:
k - c/č: ruce, matčin,
h - z: mnozí, na noze,
ch - š: ropušin, macešin,
d, t, n - ď, ť, ň: mladí, zlatí, pěkní.
5. V češtine neplatí rytmické krátenie, často nasledujú dve aj tri dĺžky za sebou: dávám, bílý, zpívaní,
povstání.
6. Spodobovanie spoluhlások nie je v češtine také dôsledné ako v slovenčine – píše a vyslovuje sa
seznámit, se strany, složiti, k moři, s mým otcem... Niekedy je aj dvojaká výslovnosť, napr. v slove
nashledanou – vyslovujeme naschledanou alebo nazhledanou.
Tvaroslovie a skladba
1. V češtine sa bežne používa vokatív – piaty pád: pane učiteli, paní doktorko, Evo.
2. Častejšie sú dvojtvary: mužovi/muži, bratrovi/bratru, najmä v spojeniach gramaticky rovnakých slov:
panu učiteli.
3. Slovesá majú veľa dvojtvarov, napr.: bydlet/bydlit, píšu/píši. V 1. osobe singuláru sú prípony –m, -u, -i:
vidím, vedu, kryji. V 3. osobe plurálu sú prípony –ou, -í: vedou, rozumějí, znějí. V tvare minulého času sa
nevkladá –o-: sedl, nesl.
4. čeština má niektoré odlišné väzby tam, kde slovenčina používa priamu väzbu s akuzatívom: dosáhnout
něčeho – dosiahnuť niečo.
5. Čeština častejšie používa trpné príčastie nedokonavých slovies: Tato kniha je čtena.
Slovná zásoba
1. Niektoré české slová sú veľmi odlišné od slovenčiny: vesnice, venkov, prý, teď, kopřiva, polštář, čáp,
řezník, rampouch, velbloud, kos,...
2. Niektoré cudzie slová majú v češtine iný rod alebo iný pravopis: varianta /čj/ - variant /sj/, teze /čj/ -
téza /sj/, foném /čj/ - fonéma /sj/, tým /čj/ - tím /sj.
(Zdroj: http://referaty.atlas.sk/slovencina-a-cestina/gramatika/35841/?print=1)
Dvojka
Vydal:
ZŠ s MŠ Pionierska 2 Brezno
: [email protected]
: www.zsbrezno.edu.sk/casopis.htm
Strana 30