Co nám říká Legiovlak
MAGAZÍN VÁŠ ZLÍN
Pavel Stojar, šéfredaktor Magazínu Váš Zlín
INZERCE RV1500711/01
EDITORIAL
Na začátku listopadu jsem při rodinném výletu na Slovensko stál v úžasu pod
mohutnou mohylou Milana Rastislava Štefánika na vrcholu Bradlo. Uvědomil
jsem si, jak moc si tehdy lidé vážili činů tohoto spoluzakladatele slavné legionářské
tradice, který bohužel tragicky zahynul příliš brzy na to, aby viděl rozkvět první
Československé republiky.
Pochopil jsem, že mohyla na Bradle není jen výrazem vděku generálu
Štefánikovi, ale všem těm desítkám tisíc mužů, kteří bojovali a umírali za myšlenku
demokratického Československa. Země, která tehdy ještě ani nebyla na mapě. Jak
silná tato myšlenka musela být, když tyto vojáky inspirovala k tomu, aby i přes hrozbu
trestu smrti opustili rakousko-uherské zákopy a přidali se k řadám francouzské,
italské nebo ruské armády?
Musela to být nelehká doba. Válka, jakou do té doby lidstvo nezažilo. A také
osudová dilemata. Boj, při kterém se v zákopech mnohdy ocitli Češi proti Čechům.
Jedni v uniformách císařských, druzí ve stejnokroji spojenců. Ty první, legionáře,
dnes oslavujeme, ale nesmíme zapomínat ani na ty, kteří stáli na straně druhé. I oni
byli naši pradědové.
První válkou ale všechno neskončilo. Desítky tisíc českých vojáků, kteří uvízli
na východě, ještě čekaly boje pro bolševikům a nechtěná dlouhá anabáze přes celé
Rusko. A pak vlastně kolem celého světa.
Dnes můžeme jen s obdivem hledět na to, že se naše legie staly nejmocnější