MAGAZÍN VÁŠ ZLÍN
Ve vašem areálu se konala i studentská sochařská sympozia…
Mladí umělci nerušili noční klid a dělali hezká díla z kamene. Přišli
jsme ale o spolupořadatele a uměleckého garanta Milana Handla, který sympozia zaštiťoval a před několika lety tragicky zahynul. Bez něj
jsem pokračovat nechtěl. Ale když už jsme u soch… Jednoho z někdejších účastníků sympozia, mladého sochaře Matěje Bednaříka, jsem požádal, aby vytvořil sochu posledního Šternberka Jaroslava. Postavili jsme
ji před malenovickým hradem, kde bývalo sídlo zdejšího šternberského
panství.
Proč právě Jaroslav Šternberk? Nebyl to přece žádný vzor ctnosti…
Jaroslav Šternberk byl český šlechtic, který se za války odmítl přihlásit k německé národnosti a spolčit se s nacistickým režimem. Už za protektorátu tak přišel o majetky a v roce 1943 zemřel. Definitivně pak byly
šternberské nemovitosti vyvlastněny po válce Benešovými dekrety. Jeho
příběh mi trochu připomíná osud Jana Antonína Bati, který se u nás po
válce stal de facto odsouzeným kriminálníkem, ale pak byl soudně rehabilitován a dnes mu stavíme pomníky. Po lidské stránce byl ovšem Jaroslav Šternberk Baťovým protipólem. Měl rád ženskou krásu, holdoval
alkoholu a jiným požitkům. Zemřel vcelku mladý na cirhózu jater. Sochařské výtvory, které jsem inicioval, měly vždy poněkud provokativní
náboj a z tohoto pohledu byl poslední malenovický Šternberk předurčen
k tomu, aby mu byla postavena socha.
””
Večerní produkce po desáté hodině
nesl jeden obyvatel v okolí s nelibostí,
proto jsme jejich pořádání v malenovickém
podhradí utlumili. Zanikla tak dvanáct let
dlouhá tradice festivalu Zlínský Woodstock.
Je vidět, že vám malenovické podhradí přirostlo k srdci, a děláte hodně
pro to, aby vypadalo lépe…
Vnímám to jako svou povinnost. Dnes je velmi módní, že se firmy
ohání programy společenské zodpovědnosti, podporují charitativní projekty a podobně. To samozřejmě děláme také. A bez zbytečného halasu.
Zaměřujeme se ale hlavně na své nejbližší okolí. Už řadu let kultivujeme v mezích možností prostor malenovického podhradí. Celé Malenovice za poslední roky vykvetly. Máme cyklostezku podél břehu řeky, novou čtyřproudou silnici I/49, velkoryse rekonstruované centrum starých
Malenovic, hezky uklizené sídliště a i silnice mezi rodinnými domy jsou
zčásti opravené. S tím kontrastuje neutěšený stav prostoru pod hradem,
který považuji z hlediska historického významu za jedno z urbanisticky
nejhodnotnějších míst moderního Zlína. Kvůli restituci, která se táhla až
do roku 2013, se tady neudělalo téměř nic a podhradí pustlo.
Radim Hrubý založil před dvaceti lety své podnikání na bagrech a další technice, kterou půjčuje stavebním
firmám
Foto | 3x Vladimír Musial
První pomník s poselstvím byrokratům postavil Radim Hrubý v areálu VLW v roce 2006. Tvoří ho dva pilíře,
zamřížované okno a třistakilový zvon. Symbolizují pozemkový úřad, justici a vězeňskou správu. Na zvonu je
napsáno slovo „byrokrat“ ve 32 jazycích.
Letos v listopadu uplynulo šestadvacet let od pádu komunistického režimu, jak se za tu dobu podle vás Zlín proměnil?
Zlín je specifické město. Máme naší dynamickou historií dané příliš
velké nároky. V první polovině dvacátého století vyrostla za pár let bezvýznamná vesnice v moderní město, průmyslové centrum světového významu. I během socialistické éry tady vznikaly velké investiční projekty, postavila se tu například rozlehlá sídliště. Za posledních 25 let ale nic
podobného nebylo. Město se zaměřuje na základní údržbu. Opravují se
chodníky a silnice, vznikají nové autobusové zastávky, vysazují se stromy. To vše je okamžitě vidět a obyvatelé z toho mají radost. Ale o nějakém výraznějším rozvoji města se rozhodně nedá mluvit. Pozitivně působí snad jen vytvoření kraje se spoustou pracovních míst a také vznik
univerzity, která patří k nejsilnějším investorům. Budovy, které v posledních letech postavila, jsou nepřehlédnutelné. Zlín se stal městem školství, úřadů a kultury. Symbolem je osud 21. budovy. Centrum celosvětového baťovského průmyslového impéria zaplnily stovky úředníků, kteří
k hospodářskému rozvoji nijak zvlášť nepřispívají.
Co by se tedy ve Zlíně ještě mělo změnit?
Krajské město plní mnoho funkcí nejen pro své obyvatele, ale i pro
nejbližší okolí a vzdálenější region. A tady vidím velké rezervy. Kulturní
oblast považuji za stoprocentně naplněnou. Máme konsolidovanou kvalitní divadelní scénu, filharmonii, jejíž vyprodané koncerty v Kongresovém centru a úspěchy se světovými s