Kaspro
Jak kastrace zachraňují životy
Každý rok se na ulici či (s trochou štěstí)
v útulku objevují tisíce nechtěných koťat.
Nový domov najde jen část z nich. Zbytek
se musí naučit přežít na ulici, kde se při
přibližném počtu dvaceti osmi tisíc koček
stávají i hrozbou pro divoká zvířata. Pro-
to odborníci vyzývají k zavádění kas-
tračních programů. Většina měst na tento
problém ale nedbá. Z více než šesti tisíc obcí
se
kastracemi
toulavých
koček
zaobírá pouhých třicet. přivést stovky koťat a s každou nově
narozenou kočkou se tento počet zvyšu-
je přímou uměrou. Kastrace se ale dotýká
i koček, které žijí se svým člověkem a je-
jichž koťata jsou až příliš často zabíjena
pomalým topením či prudkým nárazem.
Útulky a depozita tak praskají ve švech.
Mrtvá i živá koťata se objevují v popel-
nicích, příkopech i v krabicích na
ulicích. O svůj život pak musí mnohdy
i se svou mámou doslova bojovat.
Přitom by stačilo tak málo – kastrovat. Kolem kastrace však stále panuje mno-
ho mýtů, kvůli kterým se jí lidé vyhýba-
jí. Není však pravdou, že by byly výsa-
dou venkovských oblastí. Tyto mýty
přežívají dál i v „moderních“ městech.
Kočky patří mezi domestikovaná zvířata
(i když nám často dávají najevo, že ony
domestikovaly nás), a proto je naší povin-
ností zajistit, že jejich (a tedy i náš) dopad na
životní prostředí bude co nejmenší. Zároveň
jim tak můžeme zajistit i život bez utrpení.
Platí to i (a především) o kočkách,
které „nikomu nepatří“. Právě ty jsou
často výsledkem domácí množení – jsou
odrostlými koťaty, pro které se nenašel
domov, když už je nikdo v okolí nechtěl.
Jediná kočka totiž za život může na svět
Kastrace přitom patří mezi nejběžně-
jší veterinární zákroky. Nezabrání
jen nežádoucímu množení koček, ale
především utrpení, kterému jsou vystaveny.