Časopis Umělecké terapie 01 – Květen 2016
Základní pojetí hlavního cvičení metody Taneční orchestr.
Postup: Cvičení využívá princip vedení dle
Labanova uměleckého sboru. Člověk v popředí
vede. Zásadní změnou oproti pojetí Labana je
počet lidí ve vedoucí pozici. Ve cvičení Taneční
orchestr vede současně několik lidí (podle
počtu skupin) a vedení je pevně dané (předem
rozdělené) po celou dobu cvičení. Skupiny sice
reagují na stejnou skladbu, ale vedoucí skupin
se zaměřují pouze na svou předem určenou
linku (např. basová linka, houslová linka, vokál
atd. – dále také linka). Následně se postaví za
vedoucího tanečníka další tanečníci, kteří
budou pohyby vedoucího imitovat.
Terminologické vymezení a pokyny:
1.
Výběr skladby – skladba musí
obsahovat
jasně
definované
nástupy
konkrétních zvukových linek. Skladba je cíleně
volena se zřetelem k terapeutickému cíli a se
zásadní premisou - skladba (hudba) nabízí
specifický emocionální prožitek umožňující
naplnění pohybového záměru.
2.
Předem vyspecifikované „linky“ – bez
předchozí analýzy skladby nelze vytvořit
potřebný
počet
skupin
s jasně
determinovanými linkami. Terapeut musí vždy
dopředu znát přesný počet skupin, linku,
kterou konkrétní skupina sleduje a pohybově
„zviditelňuje“. Terapeut věnuje pozornost
nejen jednotlivým skupinám, ale celému
prostoru, v němž cvičení probíhá.
3.
Vedoucí skupin – terapeut primárně
nenabízí klientům konkrétní hudební nástroj,
ale předkládá emocionální esenci či
zvědoměnou zkušenost, kterou s sebou daná
linka nese. Např. „Linka symbolizuje otevřený
projev ženy a přináší hluboký a jemný
emocionální prožitek bez velkého fyzického
zatížení.“ Každá skupina je specifická a přístup
k ní je vždy individuální. Pro správné
provedení cvičení je nutná znalost poznatků
souvisejících disciplín - zejména psychologie
hudby, hudební sémantiky a sémiotiky,
muzikoterapie atd.
4.
Velikost skupin – velikost skupin je
determinována počtem zúčastněných a
možnostmi prostoru. Pokud je skupinka příliš
malá, její pohybový nástup může být fakticky
neznatelný. Naopak, příliš velká skupina
přináší rizika v oblasti spolupráce a
koordinace. Ve specifických případech lze
cvičení individualizovat, tzn., že vedoucí
tanečník je jediným tanečníkem skupiny. Tato
individualizace
přináší
větší
svobodu
pohybového projevu tanečníka, ale ztrácí se
tím nácvik zodpovědnosti vztahu klient terapeut, zkušenost s vedením a nonverbální
komunikací.
5.
Rozmístění skupin – z praktických a
bezpečnostních důvodů bychom neměli
přesáhnout celkový maximální počet 6ti
skupin. Základní jednotkou jsou 4 skupiny.
Vrcholy tvořené z pozic hlavních linek tvoří
především geometrické tvary, stěny tzv.
Platonských těles (dle Labanovy analýzy
pohybu).
6.
Závěrečná instrukce – „I přesto, že
neslyším svou linku – mírně se do hudby
pohybuji. Nikdy nestojím. Pokud nevím, zda je
to má linka – nereaguji na ni. Vedoucí linek se
snaží o pohyb, který je možný ze zadních řad
napodobit. Nic není špatně. Každá skupina je
izolovaný blok a na ostatní skupiny nereaguje
– přesto tvoříte společný výsledný celek.“
Pomocí spolupráce může vzniknout něco
krásného.
Cvičení má primárně terapeutický rozměr, ale
bez osobní zkušenosti s daným cvičením,
přesně pochopenými principy celé širší
metody (zde je popsán pouze základní rámec
jednoho hlavního cvičení) a nezbytných
terapeutických kompetencí, se může cvičení
používat pouze na relaxačně – zážitkové
rovině bez přímého obsazování do
konkrétních pozic.
Autor článku: Mgr. Tomáš Beníček
Speciální pedagog,
arteterapeut a
tanečně-pohybový
terapeut,
spoluzakladatel
terapeutické školy
Akademie
Alternativa s.r.o,
člen pracovní
skupiny pro vznik povolání arteterapeut,
víceprezident Generálního výboru MAUT
Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie
4