Časopis Umělecké terapie 02 – Listopad 2016
příkladech osvětleny. Aby byly edukační postupy
načrtnuty i v celistvosti, jsou doplněny i schématy:
„Schéma
muzikoterapeutického
procesu
a
muzikoterapeutické změny“ a „Schéma práce
muzikoterapeuta a podoby hudebních kreací“.
Nejsou sice v textu blíže osvětleny, ale jsou uvedeny
jako ilustrativní dokreslení, jako zarámování do
celistvosti.
Příklady práce s hudbou
Uspořádanost hudby
Uspořádanost hudby znamená tíhnutí
k utváření figur a jejich spojení do konfigurací, resp.
k utváření hudebních motivů nebo témat a jejich
provazování do celistvosti v průběhu hudebního
celku. Rozpoznáme, zda skupina tónů je hudbou
nebo není. Zjišťujeme, že většina lidí, pokud se mají
hudebně vyjádřit, spontánně utvářejí hudební
motivy a provazují je do hudebního celku. Pokud
má, jak dítě intaktní populace či dospělý, se
hudebně vyjádřit, výběr a uspořádání tónů vykazují
směřování k figuře, ke strukturaci. Utvářejí hudební
motivy a témata.
V intaktní populaci dětí se běžně nevyskytují
níže uvedené hudební neuspořádané projevy, leda,
jako krátká přípravná fáze.
Příklad 1.,2
I
taková
hudební
témata,
která
reprezentují extrémní emoční náboj, nebo jsou
hudebně tematickými zlomy a zvraty, se mohou stát
součástí hudebního celku, aniž by ho tříštily. Mohou
být
zcela
legitimně
součástí
hudebního
uspořádaného projevu. Hudba jako fenomén
disponuje tíhnutím k celistvosti. Hudební zákonitosti
poskytují hudebnímu celku oprávněnou anticipaci
hudebně uspokojivého závěru. Hudba disponuje
vysokou potencí k hudební uspořádanosti.
Důkazem uspořádávající síly hudby je
skutečnost, že rozpoznáváme, přes i hudebně
tematické zlomy až zvraty, že zní stále táž hudební
skladba, týž hudební celek.
Vzpomeňme na skladby I. Stravinského, K. Orffa, ale
i J .S. Bacha.
Znamená to, že hudební celek odlišuje
hudebně tematické proměny, které se odehrávají
uvnitř plynutí hudebního celku a hudebně
tematické proměny v závěru hudebního celku.
Závěr hudební skladby bývá vyjádřen kadencí, kde
se opakují všechny tóny tóniny se zvýrazněním
dominantní funkce a zakončením v tonalitě.
Dramatický oblouk v hudebním celku, oscilace a
centrace
Jako příklad dramatického oblouku, oscilace a
centrace uvedeme píseň
„Vyletěla holubička….“, příklad 4.
.Uvedený 2. příklad, kde jde o hudebně
bezvýznamovou skupinu tónů, lze proměnit na
hudební projev uspořádaný.
Příklad 3.
Hudební uspořádanost (hudební organizace)
se vynoří užitím akcentů, vnesením rytmu, či
melodie. Uspořádávající význam má spolu
s akcenty, rytmizací a melodizací i proměnlivost
zvukové barevnosti tónů, či zvukových ploch a vln.
Oscilace v této písni vrcholí dominantní
funkcí a centrace znamená dosažení tóniky a její
následné „utvrzení“ v sestupné řadě s opakováním
dominantní funkce před opětovným dosažením
toniky o oktávu níž. Lze rozpoznat v momentu
dosažení 7. stupně, kdy se nedostavuje očekávaná
vrchní oktáva toniky, ale ze 7. stupně se melodie
písně vrací k 5. stupni, překvapující moment.
Nasedající ale č. 4 jej vyvažuje a podtrhuje
uspořádanost dosažením vrchní oktávy toniky. Tak
je v této písni realizována proměna a propojení
oscilace v centraci, (od druhého taktu, dále
s přerušením vlnou oscilace na dominantní funkci).
Kdyby překvapující moment přetrhl hudebně
uspokojivé plynutí, byl by trhlinou, narušující
dramatický oblouk této melodie.
Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie
6