Umělecké terapie - číslo 02. | Page 23

Časopis Umělecké terapie 02 – Listopad 2016 Ze své praxe nejprve s dětmi v dětském domově a poté s dětmi v pěstounských rodinách jsem pochopila, že arteterapie je velmi vhodnou metodou, která může pomoci nejen dětem, ale také dospělým, kteří o tyto děti pečují. Díky tomu, že jsem se stala před lety pěstounkou dvou sourozenců v téměř náctiletém věku, mě tyto mé přijaté děti nasměrovaly také profesně k tématu náhradní rodinné péče. Dětský domov Již v době, kdy jsem pracovala v dětském domově jako vychovatelka – teta, jsem začala s dětmi praktikovat výtvarné činnosti, tehdy metodami artefiletiky. Děti žijící v dětském domově jsou specifickou skupinou, která má své problémy např. se socializací, identitou, s citovou deprivací a mají odlišné vzorce chování a myšlení, které se liší od jednání dětí z běžných fungujících rodin. Výtvarné Mohla jsem sledovat, jak děti umí vyjádřit své pocity daleko lépe vizuálně, než verbálně, což nezvládaly mnohdy vůbec.... činnosti jsem tehdy zaměřila na rozvoj barevného vnímání a chápání významů barev v dětském výtvarném projevu. Sledovala jsem, jak se děti z dětského domova barevně vyjadřují a jak dovedou transformovat emoce do barevného výrazu. Mým cílem tehdy nebyla terapie a práce s prožitým traumatem, zaměřila jsem se více na rozvoj jejich osobnosti, rozvoj sociální a emoční inteligence, rozvíjela jsem tvořivost, sebevyjádření, sebepoznání, volní vlastnosti. Tehdy jsem již mohla pozorovat, jak děti pracují a do vzniklých obrázků promítají své emoce, jak moc jejich artefakty odráží zároveň jejich psychiku. Mohla jsem sledovat, jak děti umí vyjádřit své pocity daleko lépe vizuálně než verbálně, což nezvládají mnohdy vůbec, jelikož je to pro ně příliš těžké. Toto jen potvrdilo mé přesvědčení, že děti potřebují řešit svá osobně významná témata a je dobře pokud se jim věnuje pozornost. Výtvarné činnosti, které jsem realizovala s dětmi v dětském domově, mi ukázaly možnou cestu, jak jít ještě hlouběji k problému. Tyto děti prožily často nějaký traumatický zážitek, mnohdy díky nedostatečné péči v původní rodině bývají ve svém vývoji opožděné, mohly být dlouhodobě deprivovány psychicky, ale i fyzicky. S těmito prožitky jsou vytrženy z původní rodiny, nerozumí tomu, jelikož nic jiného neznají, nevědí, co je správné. Své rodiče, ač jim třeba i ubližovali, stále milují, a pak si je často ve svých představách idealizují. Malování se tak pro tyto děti stává jedním z možných vyjadřovacích prostředků, kde mohou bezpečně zpracovávat své prožitky a ventilovat co je trápí nebo čemu nerozumí. Pěstounská péče Z vlastní osobní zkušenosti s přijatými dětmi jsem mohla poznat, jaká témata jsou pro děti žijící mimo vlastní rodinu důležitá či obtížná. Nyní pracuji také s dalšími pěstounskými rodinami a dětmi, které se potýkají s obdobnými problémy jako dříve my. Své rodiče, ač jim třeba i ubližovali, stále milují a pak si je často ve svých představách idealizují. Potvrzuje se mi v praxi, že děti, a nejen ony, mohou pomocí arteterapie postupně zvládnout své problémy a naučit se minimálně to, že lze používat Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie 23