závěrečné reflexi slýchávám velmi často,
že malíři mají pocit, jakoby byly na dovo-
lené alespoň týden a ne dva dny. Tak jim
je vzdálený jejich každodenní život. No a
pak mi po seminářích radostně píší, že je-
jich obrazy byly doma rozebrány a už mají
další zakázky. Co víc si mohu přát pro ně i
pro sebe? Jsem jen vděčná, že jsem vždy
mohla být u toho, kdy ty malé ‚zázraky‘
vznikaly.
Z kurzu
Jak reagují lidé na malování, které ve
svých skupinových seminářích nabízí-
te?
Jednou větou – žasnou sami nad sebou,
co jsou schopni vytvořit. A to je ten nej-
krásnější dárek, který oni dávají sobě i
mě. Vždy, když seminář začínám, snažím
se účastníky senzibilizovat na paralelu na-
šeho života a procesu malování. Tak jako v
životě chceme určovat svoji životní cestu,
stejně tak máme při malování svůj štětec
v ruce. Aby někdo jiný řídil náš život, je
úplně stejné, jako kdybychom chtěli, aby
někdo jiný vzal náš štětec a maloval na
našem obraze. Byl by to pak náš obraz
nebo jeho? A stejně tak chceme ve svém
životě žít svůj příběh a ne naplňovat am-
bice či životní představy někoho jiného.
A co je nejkrásnější? Tak jak se může-
me v životě rozhodnout začít něco jinak
nebo znovu, stejně tak to můžeme udě-
lat s obrazem. Při novém životním začátku
nemůžeme sice už nikdy začít jako malé
novorozeně, jelikož máme vždy k dispo-
zici zkušenosti, které dávají našemu dal-
šímu životu určitou kvalitu. Obdobně je to
v případě přemalování celého obrazu. Ona
původní vrstva tam bude stále, možná vi-
ditelná, možná ne, ale přemalování vytvoří
novou kvalitu podkladu, onoho základu, na
kterém můžeme začít znovu či jinak. Při
3
Jak se udržujete v harmonii, když se
něco nevyvíjí dle Vašich představ?
Malování mě také naučilo, že veškerá hod-
nocení toho, co je dobré nebo špatné, co je
pěkné či nikoliv, jsou jen v mojí hlavě. Sta-
lo se mi totiž ne jednou, že můj výsledný
obraz mě nepřesvědčil a uvažovala jsem
o jeho přemalování. A právě v tu chvíli se
objevil nějaký člověk, který byl obrazem
tak nadšený, že jej okamžitě chtěl mít. Co
tedy může být větším důkazem toho, že
náš svět máme pouze ve vlastní hlavě?
Náš vnitřní svět totiž určuje, jak vnímáme
a co vytváříme ve světě vně nás. Ve chví-
lích mé nespokojenosti si tedy většinou
vezmu štětec, pastel nebo tužku. Na plát-
ně či papíře se pak ze svého diskomfortu
vymaluji resp. ‚vybiji‘, a tak se dostanu z
hlavy zpět do svého srdce.
Ukázka z tvorby Hany Pavelkové