Umělecké terapie - Page 4

Časopis Umělecké terapie 01 – Květen 2016 Základní pojetí hlavního cvičení metody Taneční orchestr. Postup: Cvičení využívá princip vedení dle Labanova uměleckého sboru. Člověk v popředí vede. Zásadní změnou oproti pojetí Labana je počet lidí ve vedoucí pozici. Ve cvičení Taneční orchestr vede současně několik lidí (podle počtu skupin) a vedení je pevně dané (předem rozdělené) po celou dobu cvičení. Skupiny sice reagují na stejnou skladbu, ale vedoucí skupin se zaměřují pouze na svou předem určenou linku (např. basová linka, houslová linka, vokál atd. – dále také linka). Následně se postaví za vedoucího tanečníka další tanečníci, kteří budou pohyby vedoucího imitovat. Terminologické vymezení a pokyny: 1. Výběr skladby – skladba musí obsahovat jasně definované nástupy konkrétních zvukových linek. Skladba je cíleně volena se zřetelem k terapeutickému cíli a se zásadní premisou - skladba (hudba) nabízí specifický emocionální prožitek umožňující naplnění pohybového záměru. 2. Předem vyspecifikované „linky“ – bez předchozí analýzy skladby nelze vytvořit potřebný počet skupin s jasně determinovanými linkami. Terapeut musí vždy dopředu znát přesný počet skupin, linku, kterou konkrétní skupina sleduje a pohybově „zviditelňuje“. Terapeut věnuje pozornost nejen jednotlivým skupinám, ale celému prostoru, v němž cvičení probíhá. 3. Vedoucí skupin – terapeut primárně nenabízí klientům konkrétní hudební nástroj, ale předkládá emocionální esenci či zvědoměnou zkušenost, kterou s sebou daná linka nese. Např. „Linka symbolizuje otevřený projev ženy a přináší hluboký a jemný emocionální prožitek bez velkého fyzického zatížení.“ Každá skupina je specifická a přístup k ní je vždy individuální. Pro správné provedení cvičení je nutná znalost poznatků souvisejících disciplín - zejména psychologie hudby, hudební sémantiky a sémiotiky, muzikoterapie atd. 4. Velikost skupin – velikost skupin je determinována počtem zúčastněných a možnostmi prostoru. Pokud je skupinka příliš malá, její pohybový nástup může být fakticky neznatelný. Naopak, příliš velká skupina přináší rizika v oblasti spolupráce a koordinace. Ve specifických případech lze cvičení individualizovat, tzn., že vedoucí tanečník je jediným tanečníkem skupiny. Tato individualizace přináší větší svobodu pohybového projevu tanečníka, ale ztrácí se tím nácvik zodpovědnosti vztahu klient terapeut, zkušenost s vedením a nonverbální komunikací. 5. Rozmístění skupin – z praktických a bezpečnostních důvodů bychom neměli přesáhnout celkový maximální počet 6ti skupin. Základní jednotkou jsou 4 skupiny. Vrcholy tvořené z pozic hlavních linek tvoří především geometrické tvary, stěny tzv. Platonských těles (dle Labanovy analýzy pohybu). 6. Závěrečná instrukce – „I přesto, že neslyším svou linku – mírně se do hudby pohybuji. Nikdy nestojím. Pokud nevím, zda je to má linka – nereaguji na ni. Vedoucí linek se snaží o pohyb, který je možný ze zadních řad napodobit. Nic není špatně. Každá skupina je izolovaný blok a na ostatní skupiny nereaguje – přesto tvoříte společný výsledný celek.“ Pomocí spolupráce může vzniknout něco krásného. Cvičení má primárně terapeutický rozměr, ale bez osobní zkušenosti s daným cvičením, přesně pochopenými principy celé širší metody (zde je popsán pouze základní rámec jednoho hlavního cvičení) a nezbytných terapeutických kompetencí, se může cvičení používat pouze na relaxačně – zážitkové rovině bez přímého obsazování do konkrétních pozic. Autor článku: Mgr. Tomáš Beníček Speciální pedagog, arteterapeut a tanečně-pohybový terapeut, spoluzakladatel terapeutické školy Akademie Alternativa s.r.o, člen pracovní skupiny pro vznik povolání arteterapeut, víceprezident Generálního výboru MAUT Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie 4