Umělecké terapie - Page 16

Časopis Umělecké terapie 01 – Květen 2016 Arteterapeutické přístupy u klienta se spastickou diparézou s podporou hipoterapického programu Setkání s dítětem se spastickou diparézou a jeho rodinou dalo Jitce Selingerové podnět k pozorování, arteterapeutickému testování a vyhodnocování. Postřehy a pedagogické zkušenosti zaznamenala prostřednictvím izomorfní deskripce a nyní nás svými poznatky obohatí ve svém článku. Největší obtíže dětí s dětskou mozkovou obrnou, potažmo se spastickou diparézou, jsou spojené s mobilitou. U předškolních dětí je pohyb hlavní náplní dne v mateřské škole. Cílem adaptace a úspěšné integrace dítěte s postižením hybnosti do kolektivu dětí v mateřské škole je změna celkové atmosféry třídy, náplně edukační činnosti, výběru her a zajištění bezpečnosti dítěte při pobytu ve třídě společně s 28 dětmi. Zároveň by mělo docházet k optimálnímu rozvoji jeho osobnosti, socializaci a integraci v kolektivu předškolních dětí a k jeho přípravě na vstup do základní školy. Hlavním problémem při integraci chlapce byla špatná koordinace při chůzi. Chlapec neuměl zastavit v prostoru, neušel delší trasy, při vycházce jej asistentka pedagoga vozila v kočáře, a tím chlapce neúmyslně vydělovala z kolektivu dětí. Při jídle a kreslení docházelo k přetěžování levé ruky, ve které měl spazmy. Pomáhal si pravou rukou, a to přinášelo problémy s grafomotorickými cviky, silný přítlak na tužku a křečovitý úchop. Hlavním problémem při integraci chlapce byla špatná koordinace při chůzi. Touha chlapce zapadnout do kolektivu dětí, ničím se nelišit, a snaha o maximální samostatnost, na úkor své vlastní psychické pohody, vedla k psychickému vypětí, které ve spojení s neúspěchem způsobilo občasný emocionální kolaps. Děti s DMO jsou snadno unavitelné, emocionálně labilnější, běžné činnosti zvládají s větším vypětím. Na druhou stranu jeho ctižádostivost a houževnatost byla velkou hnací silou. Chlapec do svých pěti let nenavštěvoval žádné předškolní zařízení. K dětem i dospělým přistupoval s maximální důvěrou a otevřeností. V zimním období byla u chlapce patrná psychická rozladěnost a vrávoravá chůze. Během rozhovoru maminka dítěte potvrdila skutečnost, že hipoterapie v zimních měsících neprobíhají. Viditelné změny nastaly na jaře, kdy docházelo k pravidelným hiporehabilitacím. V následujícím školním roce jsem se rozhodla zaměřit na zjištění a následné potvrzení mého pozorování. Využila jsem baterii kresebným diagnostických testů a při jejich vyhodnocování jsem využila metodu 13P, 2U (Beníčková, 2011). Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie 16