Tato tři imperialistická centra momentálně rozdala poker a blafují,
aby si zajistila vítězství v partii. Ani jednomu nejde o demokracii,
ukrajinský lid a jeho blahobyt. To, co se děje na Ukrajině označuje
Marx jako indoimperialistické antagonismy, které se vyostřují v době
krize. Analogickou situací je období před první světovou válkou. Na
jejích frontách se nebojovalo za lid, ale za teritoria pro kapitál jednotlivých mocností a jejich spojenců. Je pravděpodobné, přirozené a logické, že jedna ze
stran sporu vyhraje a získá lví podíl na bohatství vytvořeném ukrajinským lidem (bez ohledu na národnost). Toto vítězství, ať už bude
dopřáno kterékoliv velmoci, zaplatí Ukrajinci
a lid všech na sporu zúčastněných zemí (zvýší
se ceny ropy, plynu a s nimi souvisejících komodit, i nadále porostou dluhy v Evropě).
Ukrajinská krize je natolik závažná a krize
kapitalismu natolik hluboká a globální, že
tento konflikt může nekontrolovaně přerůst hranice regionu nebo po
krátkém období určitého klidu, může vykrystalizovat mnohem horší
problém na jiném místě zeměkoule.
Neexistuje tedy východisko? Musíme nečinně přihlížet? Jak je možné postup imperialistických velmocí zastavit? Rozhodně výběr katana A, B nebo C není řešením. Není důležité, kdo nás oškube. Důležité
je pochopit, proč se i my, relativně daleko od ozbrojených konfliktů,
propadáme do krize. Proč se státní dluh ČR z téměř nuly vyšplhal
k 50% HDP proč soukromé dluhy nekontrolovaně stoupají, proč se
,
stále zhoršuje průměrná životní úroveň, když veškerý státní majetek
byl rozprodán, lidé pracují
více a intenzivněji, technologie jsou nesrovnatelně dokonalejší? Ze správně zhodnocené situace a kontextu
musíme vytvořit strategii
bez ohledu na ty, kteří momentálně určují světovou politiku. Mají úplně jiné zájmy
než člověk, který nemá "nic
jiného na prodej než vlastní
práci". Je pochopitelné, že
kapitalista (tedy vlastník výrobních prostředků) neboli
tzv. investor, byť drobný, vybírá s kým půjde, s kým má
má alespoň nějakou šanci
přežít. Chápu jeho snahy bojovat za určité mikro změny
v organizaci EU nebo jiného
kapitálového sdružení a chápu i jeho snahy zdůvodnit je
proklamacemi o integraci, spolupráci, demokracii a sociálním pohledu. Sám je sociální případ. Změny, které chce, se týkají jeho, ne výše
zmíněných neprivilegovaných vrstev.
Na první pohled, často i na druhý, situace vypadá, že nemá pro lid
řešení, že je třeba táhnout za jeden provaz s určitou zájmovou kapitálovou skupinou (rozuměj Soc. - dem., národními socialisty, zelenými, liberály apod.). Zdánlivá realita tohoto řešení je přímo úměrná
„Tři imperialistická centra rozdala
poker a blafují, aby si zajistila
vítězství v partii.“
§
§
Týdeník Občanské Právo Číslo 3/2014
http://tydenikobcanskepravo.parlamentnilisty.cz
24