N
Hnědne Ukrajina nebo
Evropská unie?
ástup nacistů, banderovců a dalších ultrapravičáků na Ukrajině neznamená „hnědnutí“ východního prostoru na periférii
EU, ale zhnědnutí jejího jádra v Bruselu, které tyto živly v zoufalé snaze vyjít vstříc požadavkům náměstkyně státního tajemníka
SSA Nulandové všemožně podporuje.
Na toto zhnědnutí upozorňuje ve svých analýzách i proděkan Ekonomické fakulty VŠFS Radim Valenčík, jeden z významných sociálnědemokratoských intelektuálů.
Další vlivný sociální demokrat, exsoudce Nejvyššího soudu, advokát Jiří Vyvadil pak rovnou vyzývá Slávka Sobotku k odvolání ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka z funkce, neboť neuznáním legitimně zvoleného prezidenta Ukrajiny pošlapává mezinárodní právo a
ohrožuje české národní zájmy i stabilitu Eurasie a pokud to neudělá,
navrhuje mu, aby na premiérování podal demisi do rukou prezidenta
republiky Miloše Zemana.
Ruská federace mezitím v poklidu obsazuje strategické body na
Krymu na pozvání tamního automního premiéra, které na oplátku
ukrajinští pučisté neuznávají, což jim ale není mnoho platné.
Stav vojenských sil NATO, EU a SSA analyzoval Karel Dolejší v BL
natolik jasně, že pozemní operaci rozhodně čekat nelze a nic jiného
nacisty, podporované v rozporu se stanoviskem Světového židovského kongresu sionisty, nezachrání. Vypalování odborových ústředen a
sídel konkurenčních politckých stran je tak spíše jejich vizitkou, než
pracně a draze vzkříšených „banderovců“. Heslo dne by tedy mohlo
znít: Česko-Slovensko-Ukrajina, jedna velká slovanská rodina.
Kdo (do)platí na ukrajinskou
krizi?
S
nad se ani nikdo nediví, že většina českých masmédií společně se svými věrnými papoušky prezentuje současnou situaci
na Ukrajině jako obdobu srpna 1968. Karikatury ruských tanků
zaplavily sociální sítě. Rusy oficiálně nemáme rádi, tudíž vše, co dělají jejich odpůrci je demokratické, dobré, správné a podpoříme to,
i kdyby na chleba nebylo (a to doslova). Na druhé straně tzv. levicová část populace inklinuje k idealizaci Ruska a vidí v něm záchrance
Ukrajiny.
„Koho tedy máme podporovat“, zeptá se ledaskdo. „Přece nemůžeme jenom stát a koukat, na Ukrajině jde o život. Musíme mít názor.“
Ano, souhlasím, ale náš názor se nemusí ubírat stejnou cestou jakou
nám ukazuje GPS oficiální propagandy jedné nebo druhé strany sporu.
Čtvrtstoletí po porážce socialistického bloku se západní svět opět
dostal do hluboké krize. Krize, kterou prožívá, je nejhorší v jeho dějinách, a to proto že má globální rozměr bez velké možnosti extenzivně
rozvíjet a rozšiřovat prostor, kde by bylo možné kapitál zmnožovat.
Každý trh, který je teoreticky získatelný pro jedno z imperialistických center, je žádoucí a to h