v patriarchální společnosti nedochází. Dívky se identifikují s matkou a zaujímají pasivní úlohu
k druhému. U chlapců je identifikace založena na aktivním odmítnutí druhého.7
Výsledkem sdíleného rodičovství má být podle Chodorow v konečném důsledku
propojení soukromé a veřejné sféry. Dojde jednak ke zvýšené účasti mužů v soukromé sféře,
kterou představuje rodina, tak i ke zvýšení počtu žen ve veřejné sféře, do které spadá například
ekonomika, politika aj. Tím může dojít k nabourání rodových stereotypů, týkajících se těchto
sektorů. Účast mužů v soukromém sektoru v rámci sdíleného rodičovství povede k pružnější
identifikaci dítěte.8
Kulturně-historická a sociální východiska tradičních indiánských
společností ve státě Chiapas
Pro pochopení role feminismu v Zapatistickém hnutí, je nutné vymezit vztah mužů a
žen v tradiční indiánské společnosti ve státě Chiapas, ve kterém hnutí vzniklo. Tradiční
indiánské vesnice v Chiapasu tvořily ještě do nedávna rovnostářské společnosti. Sociální
členění bylo tvořeno věkovým, rodovým a klanovým principem. Pohlaví v indiánské komunitě
rozhodovalo o činnostech, které daná osoba mohla vykonávat, a také s ním byla svázána prestiž.
Ženám nebylo umožněno vykonávat veřejné funkce. Rozdílnost pohlaví byla v indiánských
vesnicích prosazována již u malých dětí. Zatímco dcery pomáhaly matce s domácími pracemi,
synové pomáhali otci živit rodinu. Každodenní činnost jednotlivých členů rodiny tak byla
předurčena na základě pohlaví. Zatímco bychom mohli konstatovat, že v zemědělství byla
situace genderově poměrně vyrovnaná, v řemeslné produkci výrazně dominovali muži. (s
výjimkou činností tradičně spojených se ženami jako předení, tkání apod.) Ve fyzicky
namáhavých průmyslových odvětvích se ženy naopak nevyskytovaly vůbec. Doménou žen
zůstávaly domácí práce, ke kterým ovšem patřily i fyzicky namáhavější činnosti, jakými byly
například obstarávání dřeva. Jedinou domácí prací spojenou s muži byla oprava domu.9
Tradiční indiánské společnosti ve státě Chiapas tak odpovídá teze o reprodukce mateřství. Ženy
i muži mají jasně vymezené aktivity, které mohou vykonávat.
Sňatky v indiánské komunitě obecně probíhaly již za velmi mladého věku. Jedinec je
považován za dospělého až po uzavření sňatku. Manželé vždy po svatbě sloužili u manželčiny
rodiny až do narození prvního dítěte. Cílem tohoto počínání bylo nahradit ztrátu, kterou rodina
7
JESSICA BENJAMIN. The bonds of love: psychoanalysis, feminism, and the problem of domination. New York:
Pantheon Books, 1988. s. 50-62.
8
BARŠA, Pavel. Panství člověka a touha ženy…, s. 160-161.
9
MÁCHA, Přemysl. Plamínek v horách, požár v nížině: indiánské povstání v mexickém Chiapasu. Vyd. 1. V Brně:
Doplněk, 2003, Studijní texty (Doplněk), s 49-51.
36