Obr. 4: Záchrana námořní stanice v Le Havru
Spojení mezi starým a novým betonem bylo
zajištěno celkovým tlakem celé konstrukce.
Druhá část Freyssinetova řešení spočívala
v instalaci 700 pilot, 25 až 30 metrů dlouhých,
do pevných vrstev podloží (obr. 4). Tyto piloty
byly betonovány uvnitř budovy po dva metry
dlouhých úsecích, poté byly smontovány a
zaberaněny do země za použití speciálních lisů
navržených
Freyssinetem. Pro zlepšení
betonáže a kvality betonu byly použity vibrace,
tlak a ošetření betonu párou. Piloty byly
následně předepnuté proti patkám za použití
hydraulických lisů o svislé předpínací síle 320
tun. Sedání konstrukce okamžitě ustalo, jakmile
byly instalovány první piloty.
Výsledek byl jednak úchvatný, jednak
přesvědčivý, a okamžitě přinesl Freyssinetovi
celosvětové uznání. Tím vznikla příležitost pro
setkání
Eugèna
Freyssineta
a
Edme
Campenona, a v roce 1934 mezi nimi začala
spolupráce na celé škále stavebních projektů ve
Francii a v Alžírsku; spolupráce, jejímž osudem
bylo zajistit rozvoj předpínání.
Vodotěsné předpjaté betonové konstrukce
Eugène Freyssinet v roce 1935 prokázal, že bylo
možné využít principu předpínání k realizaci
vodotěsných konstrukcí za velmi vysokého
tlaku. Toto bylo využito během 50 km dlouhého
úseku tlakového potrubí v Oued-Fodda
v Alžírsku.
Výrobní proces (obr. 5) byl popsán následovně:
(1) ocelové dráty byly umístěny mezi dva svislé
soustředné válce, což byly vnitřní a vnější