VŠECHNO ZLÉ JE K
NĚČEMU DOBRÉ
Dobro×zlo, chaos×řád,… To všechno je v nás. Vždy bylo a vždy bude, proto
bychom se s tím vším měli naučit žít, zvyknout si a dobře využít. Uvědomit si, že
lidé kolem nás, jsou na tom podobně. Žádné názory nejsou nejlepší, i když si to
kolikrát myslíme, také ale nejsou nejhorší. Je to vždy jen subjektivní názor, náš
(většinou) vždy nejlepší nápad. Naučit se poslouchat druhé a někdy i ten
jejich lepší nápad (názor a cokoliv jiného) uznat. Přece jen nikdo není
dokonalý, to sami vidíte v životě, jaké potkáváte lidi, s kým se bavíte. "Život
není fér." Všichni tuhle frázi alespoň jedenkrát za život vypustili z úst. Je? Není?
To je oč tu běží. Ani já vám neřeknu odpověď. Je to dle situace, za mě život je
fér. Myslím, že nějaký osud existuje (ale to nebudu momentálně rozebírat),
něco se děje z nějakého důvodu, tím pádem nás život chce připravit na
nějaké situace, které nás čekají, máme se něco naučit. Spadnete. No a co?
Tak se zvednu, i kdybych to tak měla udělat desetkrát, stokrát, to je úplně
jedno. Nebojte se. Celý život se s tím setkávám. "Bojím se, jdi tam ty" nebo "Já
nevím, to nemá cenu" samé kecy. Většinou se pak do toho vložím a já a je.
Lidi sou pak rádi, že se nevzdali, i když to byla sebevětší blbost. Proto dělejte
věci, které vás baví, aniž by vás někdo z okolí vybízel (nebudou to dělat
věčně... aby jste si kvůli tomu jednou krásně nenabili čuňu). Pro každého je
důležité něco jiné, všichni nemáme stejné priority. To si uvědomte. Pro někoho
je důležitá kariéra, peníze, vzhled, pro někoho rodina, láska, přátelství,
porozumění. Neměli bychom podle toho nikoho soudit. Vlastně podle ničeho.
Soudíte? Všichni to dělají, ale jen pár si to přizná. Vlastně je to vrozené, ale
podle toho, v jaké intenzitě. Vždy když vidíte člověka, zaškatulkujete si ho - je
sympatický×nesympatický, hodný×zlý. Samozřejmě je to jen první dojem, vše
se může časem změnit (vše se může jednou změnit). Každý z vás může být
ten, kdo soudí, ale taky můžete být na té druhé straně, souzený. Nesuďte
podle druhých. Udělejte si vlastní názor, nemusíte ho nikde říkat, prostě jen tak
pro sebe, pro dobrý pocit. "Já sám" nejčastější fráze dětí v období okolo dvou
let. Naopak v období pubescence a adolescence se začleňujeme do skupin,
přebíráme jejich názory, zvyky, vzhled. Nikdy jste si nepřáli být jedineční?
Myslíte, že když se budete oblékat stejně jako ostatní, mít stejné názory. Udělá
vás to dobrými? Nevím, kterého blbce to napadlo, ale je to vážně blbec.
Nemusíte všechno dělat z donucení, to nikdo neříká, měli byste dělat to, co
máte rádi, chodit oblečení a učesaní tak, jak se vám líbí, ne podle poslední
módy. Nemusíte se stydět za to, jak přemýšlíme, že přemýšlíme jinak, než
ostatní. Je na tom něco špatně? Jen pitomec by souhlasil a řekl ano. Jste
svobodná osoba. Pokud vás něco baví, něco se vám líbí, nemusíte se stydět!
Těm ostatním to může být úplně ukradené, oni za vás ten váš život nebudou
žít, tak nač se omezovat? „Panebože, co to má na sobě? Vždyť je to jako z