NAŠE ŠKOLA SLAVÍ
70 LET!
Naše škola slaví krásných sedmdesát let. Byla otevřena v roce 1949 a za tyto
léta se uskutečnilo několik oprav budovy a v lavicích se vystřídalo mnoho
studentů a studentek. Zkusili jsme vyhledat nějaké lidi, kteří tuhle školu jednou
navštěvovali, ať už s láskou nebo nenávistí. Podařilo se nám pár osob najít, a
tak jsme je poprosili o menší povídaní o škole - na co rádi vzpomínají, co jim
gymnázium dalo a co vzalo.
Přejeme příjemné čtení:
Na studentská léta na tomto gymnáziu vzpomínám velmi rád. Nejradši
vzpomínám na jedno z mnoha sportovních utkání na tehdejším hřišti (dnes je
na tomto místě nová hala) s naší (už v té době) družební školou – gymplem
z Púchova. Všechny sportovní disciplíny jsme prohráli, až na šachy, které jsme
s mými kamarády vyhráli na celé čáře.
Taky jsem měl rád jednoho učitele, který byl takový správný chlap a byla
s ním sranda. Jednou jsme ve třídě vedli bitvu s mokrou houbou na tabuli, a
jednomu mému spolužákovi se jí podařilo vyhodit z okna tak, že přistála tomu
učiteli, který zrovna pod okny procházel, rovnou na hlavě. Ten potom vyletěl
po schodech do naší třídy a přesně věděl, komu tu facku věnuje – byla jiná
doba, tehdy to bylo běžné. Ten samý učitel se potom s námi na maturitním
večírku vsadil, že se na něj můžeme všichni vrhnout, protože ho stejně
nepřepereme. A já jsem ho jen se smíchem pozoroval, jak ho celá třída
zavalila a on byl bezradný. Historek mám víc, ale ne všechny jsou
publikovatelné.
-Absolvent gymnázia, 76 let
Když jsme se šli očkovat na tetan tak jsme paní učitelce Hýžďalové řekli, že
nás ruka bolí a že nemůžeme psát, tak jsme šli ven ke hřbitovu sbírat kaštany.
Moje sestra se se všemi bila a jednom klukovi strhla kalhoty. Ještě si
vzpomínám na velké široké schody.
Třídu jsme měli vedle sborovny, a jelikož jsme byli hodní a ve škole už nebylo
místo pro další žáky, tak nás přesunuli do budovy přes cestu ke kostelu, a tam
už jsme začali dělat nepořádek a hned jsme šli zpátky a dostali přes hubu.