I AMSTERDAM
Radost, štěstí, smích a smutek. Těmito slovy by se dal shrnout týden od 2. do 7.
června, který jsem spolu se 6 spolužačkami a v doprovodu paní učitelky
Janáčkové s paní učitelkou Mackovou zažila v Holandsku při čtvrté, poslední
mobilitě v rámci projektu Erasmus+.
Během nedělní dvanáctihodinové cesty do holandského Almela jsme byly
plné strachu i očekávání. Co když budeme muset jezdit do města dlouho na
kole? A co když budou naše vztahy s hostitelskou rodinou na bodě mrazu?
Všechny naše otázky se rozplynuly po příjezdu k tamnímu gymnáziu, kde už na
nás vyčkávali členové našich „nových rodin“, v případě mém a spolužačky
Míši to byl student Ivan s jeho sestrou. Cestou „domů“ se naskytla první
možnost obdivovat holandskou architekturu, která byla skloubením Baťova
Zlína a ulic známých z Harryho Pottera. „Doma“ už na nás čekali rodiče spolu
s Daisy, pátou, čtyřnohou členkou rodiny, která z nás byla celá u vytržení. Když
jsem pak po celém dnu usínala v našem útulném pokojíčku, myslela jsem si, že
šťastnější už být nemůžu, krásný dům, úžasná, pohostinná rodina a vlastně
Holandsko samo o sobě.
Pondělí bylo dnem, na který se všichni z nás těšili, v plánu totiž byla návštěva
samotného Amsterdamu. Poté, co jsme s Míšou úspěšně zvládly naši první
jízdu na městském kole, v mém případě bez přehazovaček a obvyklých brzd,
jsme se vydali vlakem do hlavního města. Jako první jsme si nemohly odpustit
focení před známým nápisem I AMSTERDAM a poté nás čekal 5D let, při němž
jsme viděli nejpopulárnější lokace Holandska a z nějž jsme si odnášeli vůni
tradičních tulipánů. Následně jsme šli na rozhlídku z A’DAM Lookout, odkud
jsme měli nádherný výhled na město a zároveň jsme se mohli zhoupnout na
obří houpačce na samém vrcholu budovy, při čemž musely některé z nás
překonat své strachy z výšek. A teď už nás čekalo jen celé odpoledne volna,
které bylo plné typických amsterdamských domečků, kanálů a kol.
Vychutnávali jsme si uvolněnou atmosféru, která ve městě panovala, lidé
nikam nepospíchali a jednoduše si užívali každou chvilku krásného dne.
V úterý jsme mohli konečně poznat Almelo. Den jsme odstartovali na místním
gymnáziu, kde jsme zavzpomínali na předešlé mobility, a pak jsme se
přesunuli do místního muzea, ve kterém jsme chystali expozici související s naší
prací o textilním průmyslu. Odpoledne patřilo firmě TenCate a náročné exkurzi
o výrobě textilií.