MÉ ČTYŘI ROKY NA GYMNÁZIU
Každý z nás musel v deváté třídě na základní škole učinit to první velké
životní rozhodnutí – rozhodnutí o studiu na střední škole. Někdo měl jasno
hned, někdo váhal. Osobně se řadím právě ke druhé skupině. Nakonec si
však myslím, že jsem se nemohla rozhodnout lépe.
Své první dny na gymnáziu si pamatuji živě, jako by se staly včera. Mísily
se ve mně pocity strachu z nejistoty s pocity vzrušení a nadšení ze všeho
nového. První setkání s mými novými spolužáky mě však ujistilo, že v tom všem
nejsem sama, nýbrž je kolem mě dalších dvaatřicet lidí, kteří prožívají totéž, jen
v bledě modrém. Poznávání spolužáků, učitelů a celé školy bylo překvapivě
záležitostí několika dnů, a to zejména díky menšímu počtu studentů. To také
znatelně přispívá k celkové rodinné atmosféře na půdě „gymplu“.
Těžko si tedy připouštím fakt, že už brzy má být všemu konec. Čtyři roky
uběhly, aniž bych stačila říct „švec“. Uvědomuji si, že to všechno byl pro mě
hlavně přestup k dospělosti, hledání mého vnitřního já a rozvoj
v samostatnosti. Díky osobnímu a lidskému přístupu učitelů mi bylo tohle
všechno umožněno.
Nasbírala jsem zde zážitky, na které budu s jistotou a úsměvem
vzpomínat do konce svého života. Řadím mezi ně jak možnosti vycestování za
hranice České republiky a poznání světa „tam venku“, tak i maličkosti
všedních dnů, jako jsou například „obyčejné“ přestávky, díky nimž se stal
nenápadný den ve škole jedním velkým a výjimečným dobrodružstvím.
Zkrátka a stručně řečeno, jsem vděčná za každý den, který jsem mohla
na škole i mimo ni za ty čtyři roky prožít a za lidi, které jsem měla možnost
poznat.
T. Tulpová, 4. G