DRAHÁ LEGRACE
„Není důležité mít peníze, ale to, aby si lidé mysleli, že je máte.“
Tak zní hlavní motto zoufalého, avšak nakonec úspěšného podfukáře
Francoise Pignona, hlavní postavy komedie Drahá legrace, kterou jsme zhlédli
v úterý 12. února v Městském divadle Zlín.
Francoise Pignona už nebavilo, že ho vždy každý přehlížel jako kus nábytku.
Byl nevýrazný, nezaměstnaný a k tomu ještě úplně švorc. To se ale změnilo
návštěvou zaměstnance místního berňáku, který přistoupil na hru o falešné
kontrole. Našemu hrdinovi se během pár hodin obrátil život naruby. Jakmile
začal „vonět“ penězi, byl na roztrhání. Nejenže se do jeho náruče snažila
vloudit jeho bývalá žena, ale také designérka Christine a přítel ze
studentských let. A z chudáků byli rázem chudáci ještě větší, než by se zdálo.
Nejvíce mu ale zamotala hlavu Olga, mladá Ruska, snoubenka miliardáře.
Kdo by to nakonec řekl, že být boháčem bude tak složité!
Drahou legraci bych popsala jako takovou dospěláckou komedii pro
puberťáky. O vtip tady určitě nebyla nouze, navíc nás její příběh zavedl do
života jak nezaměstnaných, tak i příliš majetných dospělých. Ale jako téměř
každý divadelní režisér ví, jak zapůsobit na dospívající studenty v hledišti, i ten
zlínský nezapomněl na lechtivé scénky, při kterých se celé divadlo začalo
ošívat. Ale přiznejme si, že jsme to tam snad všichni očekávali a bez toho by
nebylo „divadlo se školou“ tím pravým ořechovým. Mimo to jsem ráda zase
viděla herce Radovana Krále, jehož profesionálně rudnoucí tváře známe už
z divadelní hry Tartuffe, nebo Marii Vančurovou alias Christine, jejíž přirozený
herecký výkon mě mile překvapil.
Divadlo studentům posloužilo nejen pro zasmání, ale také k zamyšlení. Nikdy
totiž nevíte, kolik takových „chudáků“ chodí i mimo divadelní jeviště. Přece
jenom možná je lepší nezkoušet štěstí v loterii, protože život točící se kolem
peněz dokáže být někdy pěkná komedie.
M. Kojecká, 3. B