Jitka: Velký rozdíl vidím v přístupu od učitelů - na vysoké ti pošlou e-mail a tím
se člověk musí řídit, nikdo ti nic neřekne, a když dojdeme nepřipravení, tak
můžeme zrovna odejít a přijít další den. Druhý velký rozdíl je v kolektivu, už
nejsme třída, ve které nás je třicet, ale je nás v oboru přes sto a jsem ráda, že
vím, kdo patří do mé skupiny.
Martin B.: Jo, skok mezi střední a výškou je fakt docela veliký. To, co se na
gymplu bralo 2-3 měsíce, na výšce shrnuto v 1 přednášce a 1 cvičení. Dále
skvěle zavedený systém "Nechápeš? Tvoje mínus, douč se sám". Změna je i v
denním režimu - na střední jdeš většinou do školy na osm, přijdeš domů ve dvě
(pomíjím odpoledko a volné hodiny), na výšce jdeš do školy někdy na osm
ráno, jindy na pět večer. Ale s tím třeba problém nemám.
3) Co tě nejvíce překvapilo?
Sabina: Asi psaní testů každou hodinu. Každý básnil o tom, jak se budeme učit
jenom o zkouškovém, což u nás (ani u mých kamarádů) rozhodně neplatí.
Patrik: Teď budu mluvit konkrétně ke svému oboru, ale - domáckost prostředí.
Přestože je zde každý už dospělý a studuje sám za sebe, tak i naskrz ročníky je
zde uchované jisté pouto "rodiny". Jinak jsem byl překvapen volností denního
programu.
Lucie: Nejvíc mě asi překvapila obtížnost, hodně samostudia a domácí úkoly,
tolik jsem jich neměla za celý gympl…
Martin V.: Nedá se říct, že by mě tady něco vyloženě překvapilo, očekával
jsem, že to bude úplně jiné oproti dosavadnímu životu. Jediné překvapení pro
mě snad bylo to, že nám na kolejích nedoplňují toaletní papír.
Jitka: Přístup, že už je všechno na mně, nikdo mi nic nebude několikrát
vysvětlovat, materiály si musíme sehnat sami apod.
Martin B.: Asi rychlost, jak to všechno letí. Člověk se ještě rozkoukává, stále plete
učebny a najednou už píše zápočty.
4) Zvyknul/Zvykla sis už na nový režim?
Sabina: První měsíc byl těžký, ale po něm se všechno ustálilo.
Patrik: Víceméně ano, následovat starý zažitý režim z gymplu už by pro mě teď
bylo opět najetí do jiných kolejí.
Lucie: Zvykla jsem si asi před dvěma týdny, takže mi to hodně trvalo, ale i když
jsem si pomalu zvykla, stejně se každý týden těším domů.
Martin V.: Já to s tím zvykáním měl trochu specifické, zezačátku jsem byl ze
všeho nadšený, velice se mi tady líbilo. Pak přišlo takové období krize, kdy to
na mě všechno nějak dolehlo, ale už je to snad za mnou. Zatím nemůžu říct, že
bych si úplně zvykl, je to opravdu úplně jiný život.
Jitka: Zvyknula jsem si poměrně rychle, nic jiného mi nezbývalo. Ale i když jsme
poměrně malá škola a jsou všechny fakulty v jednom areálu, tak jsem pořád
ztracená, ale to jsem i v celém Brně.
Martin B.: Nejspíš jo, ale dá se říct, že si stále ještě asi trochu zvykám.