Student's Times 2014-2018 2018/17/02 páté číslo | Page 4

EXPERTI NA
SVAHU
Jako každá třída, tak i my jsme měli tu čest zúčastnit se lyžařského kurzu ve Ski areálu Bílá. Naše
pětidenní dobrodružství začalo 15. února, kdy jsme se všichni sešli ráno před autobusem ověšení všemi
možnými zavazadly, která byla často těžší, než my samotní. Když už jsme konečně naskládali lyže, kufry,
helmy, spolužáky a učitele do autobusu, mohli jsme vyrazit. Netrvalo dlouho a autobusem se linula vůně
řízků a jiného jídla od našich starostlivých maminek. Po zhruba dvou hodinách cesty jsme měli možnost
zahlédnout krásně zasněženou sjezdovku, na kterou se každý z nás zasněně díval s představou rychlé
jízdy dolů a případným pádem. Jen co autobus zastavil, šli jsme se ubytovat a pak hurá na svah. Za chvíli
jsme stáli nabalení jako sněhuláci, ale zároveň plní energie a odhodlání pod sjezdovkou. Následovalo
rozdělení do skupin podle schopnosti ježdění na lyžích, snowboardu a šlo se jezdit.
Tohle se odehrávalo každý den jen s
rozdílem, že jsme byli den ode dne víc
unavení, ať už z lyžování nebo
dlouhého ponocování. Takže nastalo
zaspávání snídaní a případně i obědů.
Se zvětšujícím se počtem modřin se
zvětšoval i počet nenahraditelných a
krásných vzpomínek s kamarády,
spolužáky a učiteli. Hodně společných
zážitků máme z večerního programu,
kdy jsme si měli po skupinkách
vymyslet zábavu pro ostatní. Jednou z
nejzábavnějších her byla fackovaná.
Asi si každý z vás dokáže představit,
jak se tato hra vyvíjela. Dokonce ani
paní učitelka Zabloudilová se
nevyhnula jedné výchovné.
Samozřejmě podobných zážitků,
smíchu a chvílí štěstí bylo mnohem víc, ale za prvé to všechno ani vypsat nejde a za druhé, jak se říká:
„kdo nezažil, nepochopí“. Každopádně si myslím, že si každý z nás tento společně strávený čas užil. O
to těžší byl návrat do reality, protože se nikomu nechtělo z naší společné bezstarostnosti a pohody. Ale
co se dá dělat. Pět dní uteklo jako voda a my zase stáli na náměstí ve Valašských Kloboukách. S úsměvem
na tváři, modřinami na nohách a vzpomínkou v srdci jsme mířili domů.
Na závěr bych chtěla poděkovat i naším učitelům, co s námi tento kurz absolvovali – paní učitelka
Pechancová, paní učitelka Zabloudilová a pan učitel Charvát, protože i díky nim jsme si to tak moc užili.
L. Metyšová, 1.B