Student's Times 2014-2018 2018/17/01 čtvrté číslo | Page 8

GYMPL … jedna velká životní kapitola

Není to tak dávno, co jsme měli první hodinu češtiny na gymplu. Tehdy nám nejmenovaný pedagog řekl: „ Tak, je září, první hodina češtiny, maturita za rohem, tak tedy začneme.“ Tehdy jsme se tomu všichni zasmáli, přišlo nám to jako dobrý vtip – maturita je přeci něco hodně vzdáleného. To jsme totiž ještě nevěděli, jak všechno rychle uteče.
Pamatuju si, jako by to bylo včera, když jsem se skupinkou, tehdy ještě ne moc známých studentů prvního ročníku, přijel autobusem do Klobouk na první školní den na gymplu. Zmatení jsme čekali před kulturákem, pomalu zjišťovali, kdo všechno asi bude našimi spolužáky, a čekali na třídní učitelku. Ta nás nakonec našla se slovy: „ Jé, tak to vy jste ti moji prváčci?“ A tímto dnem začal jeden velký příběh plný událostí, zážitků a společně strávených okamžiků.
Prvák, druhák, třeťák. Všechno plynulo rychle jako voda. A najednou tu byl onen osudný čtvrťák – ročník, kdy si člověk uvědomí, že za chvíli už bude po všem. Když jsem po prázdninách došel do třídy, na nástěnce visel nápis: „ 4. G … jdeme do finále“ … byla to chvíle, kdy se mi zatajil dech. Radost se začala mísit s pocity smutku, nepokoje, dojetí … Člověk si teprve teď pořádně začal uvědomovat, co se děje. Posledních 8 měsíců na této škole, s touto třídou, s těmito učiteli a studenty. Poslední vánoční besídka, poslední studentský ples v roli „ gympláka“, poslední výlety a divadla. Kdejaká fotka nebo písnička dokáže člověku připomenout ty skvěle strávené chvíle zde na gymplu, se třídou na různých akcích a podobně.
Ať už to byl adapťák v prváku, lyžák, Vánoce na gymplu, studentské a jiné plesy, výlety, dále nezapomenutelné plenéry, výstavy, v druháku Anglie / Německo, Štrasburk, v třeťáku kopa oslav osmnáctých narozenin, vodák, až po Prahu, zvaní, stužkáč a další. Je to hromada nezapomenutelných okamžiků, za které děkuju hlavně úžasné třídě a naší paní třídní učitelce, taktéž ale i ostatním učitelům a studentům jiných tříd, protože všichni jsou součástí velké kapitoly jménem GYMPL. Asi proto mám naši školu rád, protože má takové to „ domácí prostředí“, kde každý každého zná.
Co tím vším chci říct? Ani vlastně nevím, možná to, že gympl rozhodně není jen o učení. Na základce nám bylo pořád předkládáno, že se na gymplu člověk bude pořád jen učit, učit a učit. Možná to vždy není lehké, ale to neznamená, že je to jen o učení. Jsou to hlavně čtyři roky skvělých dobrodružství, které člověk jinde nezažije. Často se říká, že jsou to nejlepší roky života( s čímž teda souhlasím i já), tudíž je škoda je promarnit. Proto jedno malé moudro nakonec – gympl NEPŘEŽÍVEJTE, ale UŽÍVEJTE! Ať už ve třídě, na různých třídních výletech, pátečních party, nebo kdekoliv, kde to půjde. Hned se pak do té školy lépe chodí. A ať už o této škole každý říká, co chce, já na ni budu vzpomínat vždy jen v dobrém.
Martin Beňo, 4. G