KRUTOST
GENOCIDY
Je až šílené, jak krutě může člověk zacházet s jiným člověkem, jakoby byl pouze nějaká loutka. Co ale teprve, když dosáhne takové zacházení až do obludných rozměrů.
Dne 27. ledna budeme vzpomínat na oběti holocaustu, hrůzného zločinu, který byl organizován za II. světové války nacisty. Ti měli nejvíce spadeno na Židy, ze kterých holocaust nepřežilo kolem 6 miliónů. Nebyli to ale jenom Židé. Němci vyvražďovali také Poláky, Slovany, Romy, mentálně postižené a homosexuály. Všichni tito lidé byli zcela nevinní. Spousta z nich ani netušilo, kam jedou, když je transport převážel do koncentračních táborů. A co mě překvapilo nejvíce, bylo, když jsem se v jednom časopise dočetla, že si mysleli, že jedou za pracovními povinnostmi. „ Domnívali jsme se, že jedeme pracovat a že to nebude nic strašného.“ Nebo: „ Představovali jsme si, že snad do jara budeme zpátky.“ Někteří si dokonce mysleli, že jde o práci přes týden a o víkendech se budou moct vracet domů do svých rodin. Tyhle případy mužů, kteří měli původně jít do táborů pracovat, se udály v našem koncentračním táboře Terezín- ten byl podle všech uznáván jako ten „ nejmírnější“ a Němcům sloužil jako nástroj propagandy. I přesto, že Terezín vyhlazovacím táborem nebyl a sloužil jako židovské ghetto, holocaustu přesto svými oběťmi přispěl.
Můžeme v tomto případě mluvit o genocidě, což znamená vyvražďování rasové, národnostní nebo náboženské skupiny. Říkáme si pro sebe, vždyť způsobit někomu taková zvěrstva by si v současnosti už nikdo nedovolil udělat, je to tak moc nelidský čin. Sama jsem byla překvapená, když jsem nedávno zjistila, že vše je možné i dnes.